|
|
| Line 71: |
Line 71: |
| | From around [[450 B.C.E.]], the territory of modern-day Slovakia was settled by [[Celts]], who built powerful [[Enclosed oppidum|oppida]] in [[Bratislava]] and [[Liptov]]. Silver coins with the names of Celtic kings represent the first known use of writing in Slovakia. From 6 [[Anno Domini|AD]], the expanding [[Roman Empire]] established and maintained a chain of outposts around the [[Danube]]. The Kingdom of [[Vannius]], a [[barbarian]] kingdom founded by the [[Germanic peoples|Germanic]] tribe of [[Quadi]], existed in western and central Slovakia from 20 to 50 C.E. | | From around [[450 B.C.E.]], the territory of modern-day Slovakia was settled by [[Celts]], who built powerful [[Enclosed oppidum|oppida]] in [[Bratislava]] and [[Liptov]]. Silver coins with the names of Celtic kings represent the first known use of writing in Slovakia. From 6 [[Anno Domini|AD]], the expanding [[Roman Empire]] established and maintained a chain of outposts around the [[Danube]]. The Kingdom of [[Vannius]], a [[barbarian]] kingdom founded by the [[Germanic peoples|Germanic]] tribe of [[Quadi]], existed in western and central Slovakia from 20 to 50 C.E. |
| | | | |
| − | ===Slavic states ===
| |
| − | The [[Slavic peoples|Slavic]] population settled in the territory of Slovakia in the 5th century. Western Slovakia was the centre of Samo's Empire in the 7th century. A proto-Slovak state, known as the Principality of Nitra, arose in the 8th century and its ruler Pribina had the first [[Christian]] [[church]] in Slovakia consecrated by 828. Together with neighboring Moravia, the principality formed the core of the [[Great Moravia|Great Moravian Empire]] from 833. The high point of this (Proto-) Slovak empire came with the arrival of [[Saints Cyril and Methodius]] in 863, during the reign of Prince Rastislav, and the territorial expansion under King Svatopluk I.
| |
| | | | |
| − | Slované
| |
| − | Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát
| |
| − |
| |
| − | První zmínky u antických autorů- nazýváni Venety a vých. Slované Anty
| |
| − | Od 5.století postup z území mezi Dněprem a Vislou na západ na území uvolněné germánskými kmeny.
| |
| − | Vydělili se 3 větve: 1. Západní (Poláci, Češi, Slováci, Lužičtí Srbové)
| |
| − | 2. Východní (Rosové, Ukrajinci, Bělorusové)
| |
| − | 3. Jižní (Slovinci, Chorvati, Srbové, Bulhaři, Makedonci)
| |
| − |
| |
| − | Hospodářství: Zemědělství (obilí, chov dom. zvířat, lov, rybolov, sběr medu)
| |
| − | Řemeslná výroba (tkalcovství, kovářství, hrnčířství)
| |
| − | Hosp. soběstačnost, život v nevelkých osadách.
| |
| − | Rozklad rodového zřízení, vznik vojenských kmenových svazů- v čele vládce, kníže
| |
| − | Nebezpečí útoků, zvláště Avarů, tatarská říše na území dnešního Maďarska. Vyvrácena v 8. stol Karlem Velikým.
| |
| − | Uctívání boha Peruna- bůh hromu
| |
| − | Veles- bůh stád a hospodářství
| |
| − | Dažbog- bůh tepla, Slunce a úrody
| |
| − | První Slované v Čechách a na Moravě po r. 500
| |
| − |
| |
| − | SÁMOVA ŘÍŠE (623-658)
| |
| − | Byl to západoslovanský vojenský kmenový svaz. Jádro na jižní Moravě, v čele franský kupec Sámo.
| |
| − | Opevněná hradiště, vojenská demokracie- jediný velitel. Ohroženi nájezdy kočovných Avarů.
| |
| − | 623- je porazili, za velitele zvolen Sámo.
| |
| − | Na západě střet s Franskou říší, protože Sámo odmítl zaplatit odškodnění za oloupení kupců, bitva u Wogastisburgu ( někde poblíž záp. české hranice)
| |
| − | 631 frankové v čele s Dagobertem poraženi. Na 150 let je říše beze zpráv. Zápisy ve Fredegarově kronice.
| |
| − |
| |
| − | VELKOMORAVSKÁ ŘÍŠE (833-906)
| |
| − | Nejstarší ranně středověký západoslovanský stát na dolním toku Moravy. Základ 2 knížectví: moravské (Mojmírovci) a nitranské (kníže Pribina)
| |
| − | Hospodářství: základ zemědělství (obilí, vinná réva), výroba železných předmětů, šperků, obchodní styky s Franskou Říší a Byzancí.
| |
| − | Střediska- rozsáhlá hradiště.
| |
| − |
| |
| − | Mojmírovci
| |
| − | Mojmír I. (830-846) , schopný panovník, 831 přijal křest v Pasově, pronikání křesťanství ze západu, mírové vztahy s Franskou Říší, 833 konflikt s nitranským knížetem Pribinou. Pribina v boji s Moravany zabit, území Nitry připojeno. Pribinův nástupce Kocel.
| |
| − | Rastislav (846-870), Mojmírův synovec. Dosazen za podpory Ludvíka Němce. Obranný systém hradišť proti Frankům. V r. 855 Frankové odraženi. Žádost k byzantskému císaři Michalovi III.
| |
| − | 863- příchod Konstantina a Metoděje (hlaholice, přeložena část Bible). Založení Moravsko-panonské arcidiecéze. Arcibiskup Metoděj. Po jeho smrti jeho žáci (Gorazd) vyhnáni ze země nitranským biskupem Wichingem.
| |
| − | Svatopluk (870-894) za pomoci Franků svržen Rastislav, uvězněn, Frankům odváděl tribut. Podporoval přemyslovského knížete Bořivoje. Příklon k latinské liturgii.
| |
| − | Mojmír II. (894-906) postupné ztráty území na severovýchodě a Panonie. Vnější útoky franského krále Arnulfa a Maďarů. V r. 906 říše rozvrácena.
| |
| − |
| |
| − | POLSKO
| |
| − | Kmeny Poláků, Pobaltských a Polabských Slovanů.
| |
| − | V 9. století sjednocování: Vislané (kolem Krakova) v područí Velké Moravy, osamostatňování, za Boleslava II. podmaněni, Polané (Hnězdno).
| |
| − | Měšek I. (963-992) piastovec. Manželka Dobrava. Ovládl Pomořansko k Baltskému moři, pak Slezsko poražen Boleslavem II.
| |
| − | Boleslav I. Chrabrý (992-1025) expanze, největší stát ve střední Evropě. Centrem Krakow(centrum kultury), ovládl Lužice, Moravu, Pomořansko, Halič a záp. Slovensko. V letech 1003-1004 se stal i panovníkem i v Čechách.
| |
| − | 1000- založil arcibiskupství v Hnězdně ( pohřben sv. Vojtěch). Arcibiskup Radim Slavníkovec. Kolem r. 1025 korunován králem. Vnitřní stabilitu zajišťovala hradská soustava. Za jeho nástupců úpadek, 1039 dobyto Hnězdno Břetislavem I., Slezsko připojeno k českému knížectví.
| |
| − | V 1. polovině 12. století rozpad na drobná knížectví. Jediné Krakovsko celistvé. Dolní Slezsko poněmčeno- německá kolonizace. 1226 povolán řád německých rytířů k ochraně hranic před Prusy, ale řád si dobytá území přivlastnil a ohrožoval jak Polsko, tak Litvu.
| |
| − |
| |
| − | KOČOVNÉ KMENY A VZNIK UHERSKÉHO STÁTU
| |
| − | Území uherské nížiny.
| |
| − | Původně Ilyrové, v 1. století dobyto Římany, ve 4.-5. stol. dobyta Germány. Poté útoky kočovných kmenů- Nomádů. Do roku 568 ovládnuto Langobardy. Od roku 568-803 ovládáno Avary. Dočasně V.M. koncem 9. stol. vpád ugrofinských maďarských kmenů v čele s Arpádem.
| |
| − | Útoky na Velkou Moravu. Maďaři zastaveni 955 na Lechu německými vojsky s pomocí Boleslava I.
| |
| − | Maďaři skvělí jezdci a bojovníci, zpočátku pastevci, postupně přechod k zemědělství.
| |
| − | 965- uherské knížectví (Gejza), potomek Arpáda, přijetí křesťanství. Centrum Ostřihom.
| |
| − | Štěpán (997-1038) dokončeno formování uherské říše. Roku 1000 korunován na krále. Šíření křesťanství, založeno arcibiskupství v Ostřihomi, území rozděleno na komitáty. Nejrozvinutější oblastí Slovensko. Na západě zřízeno knížectví se sídlem v Nitře, ochrana před výboji českých a polských knížat.
| |
| − | Za vlády Ladislava I. zvýšení moci velmožů (magnátů), tlak na krále-1222 vydal král Ondřej II. (1205-1235) Zlatou bulu, zbavovala velmože placení daní.
| |
| − | 1241- vpád Mongolů.
| |
| − |
| |
| − | BULHARSKO
| |
| − | 1. Bulharská Říše (680-1018)
| |
| − | Koncem 7. století příchod kočovných tatarských kmenů z oblasti mezi Dněprem a Kavkazem v čele chán Asparuch. Pevná vojenská organizace. Slovanské kmeny se poddali- splynutí. Boj s Byzancí, dohoda a mír.
| |
| − | Kníže Boris I. Michal (852- 889). Rozvoj říše, stálé boje s Byzancí, centrum Pliska a Preslav, bazilika v Plisce největší na Balkáně. Přijato křesťanství z Byzance. Přijati i Metodějovi žáci.
| |
| − | Vznik cyrilice- základ azbuky.
| |
| − | Car Simeon I. (893-927) vítězství nad Byzancí, před tažením do Konstantinopole zemřel.
| |
| − | Rozkvět říše, rozvoj zemědělství a řemesel, obchod s Dálným východem, Araby a Byzancí. Poté úpadek říše, říše dobyta Byzancí (císař Basileos II. Bulharobijec 1018)
| |
| − |
| |
| − | 2. Bulharská říše (1185- 1396)
| |
| − | Vytvořeno po úspěšném protibulharském povstání vedeném Asenovci. Dynastie založena bratry Janem a Petrem, největší rozmach za Kalojana (1197- 1207) rozšíření na západ, a za Ivana II. Asena (1218- 1241) nejmocnější balkánský stát, pak vnitřní rozbroje a nájezdy Tatarů. Několik lidových povstání (Ivaljo) carem od 1227, v v 2. polovině 14. století 3 knížectví (Tarnov, Vidina Dobrudži). 1393- 1396 postupně dobyta Turky.
| |
| − |
| |
| − | KYJEVSKÁ RUS
| |
| − | Stát východních Slovanů. Od Karpat po Volhu. (od 9. století Kriviči, Drevljané, Uliči, Radimiči).
| |
| − | Převaha zemědělství, přes území vedly obchodní cesty ze Skandinávie do Byzance.
| |
| − | Od 7. století v popředí kmen Rusů. V čele kníže, bojaři, rolníci. Rolnická společnost se společným vlastnictvím půdy. Vznik opevněných hradišť. Dvě nejstarší knížectví (Novgorodské- zem Severů, Kyjevské-zem Rusů). Kvůli neshodám povoláni Varjagové, aby jim vládli. Kyjev ovládnut Akoldem a Direm. Novgorod Rurikem (náčelník Varjagů).
| |
| − | 882- dobyt Kyjev Rurikovým nástupcem Olegem. Násilné sjednocení, základy nejstaršího ruského státu Kyjevské Rusi.
| |
| − | 907-911 tažení na Cařihrad- mírové smlouvy.
| |
| − | Igor (912-945) další tažení proti Byzanci v letech 941-3 zabit v bojích s Drevljany, území Drevljanů a Krivičů připojila k Rusi jeho manželka Olga.
| |
| − | Vladimír I. (980-1015) rozkvět říše, četná vojenská tažení, dokončil podmanění vých. Slovanů, přijato křesťanství z Byzance, od r. 988 státní náboženství. Sňatek s Annou, dcerou Byzantského císaře Basilea I. Opevněn Kyjev, centrum vzdělanosti.
| |
| − | Jaroslav Moudrý (1019-1054) vrcholný rozkvět, dokončena výstavba Kyjeva (chrám sv. Sofie), 1051- ustanovena metropolita ruské církve bez souhlasu byz. patriarchy.
| |
| − | Vladimir II. Monomach (1113-1125). Jeden z nejvzdělanějších panovníků Evropy. Vydal tzv. Ustav- ulehčil postavení rolnictva a měšťanstva.
| |
| − | Dochází k procesu rozpadu kyjevského státu. Vytvořily se 3 slovanské skupiny:
| |
| − | Velkorusové- Moskva
| |
| − | Malorusové- jih
| |
| − | Bělorusové- západ
| |
| − | Útoky tatarských kmenů ze střední Asie, Čingischán.
| |
| − | 1223- bitva na řece Kalce, Rusové poraženi, postup ke Kyjevu. Tataři v čele s chánem Bátuem (vnuk Čingischána), 1240 oblehli a dobyli Kyjev, vznik státu Zlatá Horda. Podrobena všechna knížectví kromě novgorodského. Po Mongolech nadvláda polských a litevských knížat.
| |
| − | Novgorod- obrana před švédskými nájezdy, kníže Alexandr Něvský- vítězství nad Švédy na řece Něvě 1240. Také boj s řádem Německých rytířů- bitva na Čudském jezeře 1242. Pod křižáckými rytíři se probořil led. Kníže Alexandr prohlášen za svatého.
| |
| − | Novgorodské knížectví se stalo branou záp. Evropy do Ruska. Nové sjednocení knížectví až později z iniciativy Moskvy.
| |
| − |
| |
| − | Kultura:
| |
| − | · Biliny- svědectví o nejstarší minulosti (o bojarech vyjadřujících lásku k vlasti)
| |
| − | · Pověst dávných let (mnich Nestor)- nejstarší kronika vých. Slovanů
| |
| − | · Ruská pravda- zákoník asi z r. 1060.
| |
| − |
| |
| − | Vladimir Monomach- autor několika spisů, zvl. Naučení dětem.
| |
| − | Stavby inspirované Byzancí- ikony.
| |
| − | http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3442
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Sámova říše
| |
| − | Info - Tisknout - Poslat(@) - Uložit->Moje referáty - Přidat referát
| |
| − |
| |
| − | Sámova říše
| |
| − | Na sklonku 6. století dostává se rozsáhlé území obydlené západními Slovany pod nadvládu avarského kaganátu, který v té době vzniká v oblasti (zhurba) dnešního Maďarska a prožívá mocenský rozmach (především za kagana Bajana na samém přelomu 6. a 7. stol.).
| |
| − | Mocenská závislost slovanských panství na kaganátu byla rozmanitá: samozřejmě byla větší při bezprostředních hranicích kaganátu a klesala s rostoucí vzdáleností od centrálních oblastí avarské říše. Obecně však platí, že Slované jednali značně samostatně a jsou doloženy akce (vojenská tažení) politicky značně nevýhodná pro avarský kaganát, a to i v době vlády kagana Bajana, kdy stál kaganát na vrcholu moci (viz. výše). Je tedy patrně nutno odmítnout romantický obraz trápených a trpících Slovanů pod brutální avarskou nadvládou.
| |
| − | Nicméně na počátku dvacátých let se politická situace v oblasti stala napjatou a r. 623 vypuklo protiavarské povstání. V té době přichází z Franské říše kupec Sámo a zapojuje se do povstání. Zda stál při povstání od počátku není známo. Každopádně je povstání úspěšné a avarská moc zlomena. Kupec Sámo se stává vládcem předstátního útvaru, nazývaného tradičně Sámovou říší. Jaký skutek, čin či politické jednání vyneslo Sáma, cizince mezi Slovany, do jejich čela, nelze dnes říci.
| |
| − | Sámovu říši (budeme ji nadále takto nepřesně nazývat; pro stručnost) lze přirovnat, snad, ke konfederaci více či méně samostatných knížectví - vazby byly pevnější v centrální oblasti říše, volnější v okrajových částech, pevnost vazeb navíc patrně podléhala změnám. Totéž lze předpokládat i o rozloze Sámovy říše. O ustálených hranicích nelze v 7. století rozhodně uvažovat.
| |
| − | Nezanedbatelná moc Sámovy říše vyvolala nutně protireakci hlavní velmoci té doby v oblasti Západní Evropy, Franské říše. V jejím čele stál poslední skutečně mocný král merovejské dynastie, Dagobert I. (v závěrečném období vlády Merovejců se začala výrazně prosazovat moc majordomů; majordomus Karel Martel o sto let po Dagobertovi sesadil posledního merovejce Sigiberta III. a stal se sám franským králem a zakladatelem karlovské dynastie; nejslavnějším králem z dynastie karlovců je Karel Veliký, Charlemagne). V roce 631 byla někde na území Sámovy říše přepadena kupecká karavana. Posel Sicharius se se Sámem nedohodl na odškodnění (úmyslně ?? Měl za úkol vyprovokovat konflikt ???) a událost se stala záminkou vojenského zásahu.
| |
| − | V klíčové bitvě u hradu (hradiště) Wogastisburgu se však Sámovi podařilo Dagobertovo vojsko na hlavu porazit.
| |
| − | Sámo zemřel snad kolem roku 658.
| |
| − | Sámova říše v písemných pramenech
| |
| − | O Sámově říši informuje pouze jediné dílo, které má jasně pramennou hodnotu: ``Kroniky tak řečeného Fredegara Scholastika knihy IV.''. Pravé jméno autora kroniky pocházející zhruba z poloviny 7. století, není známo, jméno Fredegar se objevuje až ve vydáních z počátku 16. století.
| |
| − | Kroniku tak řečeného Fredegara lze rozdělit na dvě myšlené části. První je kompilací starších písemných pramenů, druhá má pramennou hodnotu. Ve čtvrté knize kroniky zachytil autor ve dvou kapitolách všechny události kolem Sámovy říše: protiavarskou ofenzívu a příchod kupce Sáma ke Slovanům, přepadení kupecké karavany, Sichariovu neúspěšnou misi a tažení Dagoberta I. proti Sámovi. Zmínil se také, že Sámo panoval úspěšně třicet pět let (tj. patrně do roku 658).
| |
| − | Další prameny jsou přímo či nepřímo odvozeny od Fredegarovy kroniky a jsou také mnohem mladší, takže přímou pramennou hodnotu nemají. Jedná se o dva spisy z 9. století: ``Činy krále Franků Dagoberta I.'' z první třetiny 9. stol. z kláštera Saint Denis u Paříže a ``Obrácení Bavorů a Korutanců na víru'' z doby kol. roku 872 ze Salcburku. Navíc autor ``Obrácení Bavorů a Korutanců na víru'' vycházel z ``Činů krále Franků Dagoberta I.'' a nikoli z Fredegarovy kroniky.
| |
| − | Co se týká vlastní kroniky tak řečeného Fredegara, je líčení událostí především kolem Sichariovy mise tak podrobné, že se vyskytl názor, že autor mohl slyšet vyprávění samotného Sicharia. Vzhledem k tomu, že čtvrtý díl kroniky vznikl kol. 660 patrně v Burgundsku (uvažuje se o klášteře v Saint Jean de Losne a někdy také o Chalon-sur-Saone), je časový odstup takový, že tato varianta je málo pravděpodobná. Je však možné, že podrobnosti znali především kupci, kteří měli obchodní zájmy u Slovanů a tudíž měli dobré znalosti reálií.
| |
| − | Tažení vojsk krále Dagoberta I.
| |
| − | Dagobertovo vojsko postupovalo proti Slovanům ve třech proudech. Ty se měly někde na slovanském území setkat a společně zaútočit proti centrálním oblastem Sámovy říše.
| |
| − | Dagobert najal i severoitalské Langobardy, kteří vytáhli jako čtvrtý proud. Na jiných místech se však mluví pouze o Austrasijcích, Alamanech a Langobardech, tedy o třech šicích. Zarážející je také to, že chybí Bavoři. Buďto jejich závislost na Dagobertovi I. nenařizovala povinnost účasti na vojenských taženích nebo se přidali k alamanskému proudu vedenému vévodou Chrodobertem.
| |
| − | Proti Sámově říši tedy táhly tři až čtyři proudy vojsk. Tato taktika byla výhodná: usnadňovala výživu vojsk (zemědělství nebylo natolik účinné, aby poskytovalo výrazné přebytky) a umožňovala vyplenit větší území a tedy zvětšit válečnou kořist.
| |
| − | Ke spojení vyjmenovaných šiků však už nedošlo. Alamani a Langobardi sice pronikli na slovanské území a částečně je poplenili, ale pak se vrátili. Jejich vítězství patrně nemělo větší politický význam, protože je Sámo nechal bez povšimnutí a bez reakce. Důležité je, že hlavní proud franského vojska, Austrasijci (obvykle se uvažuje o osobní účasti krále Dagoberta I., ačkoliv není písemně doložena), narazili na slovanskou obranu pod Wogastisburgem a po třídenních šarvátkách byli (náhlým přepadem ???) na hlavu poraženi a dali se na útěk.
| |
| − | Sámo pak přešel do ofenzívy a po řadu let (podle Fredegarovy kroniky) byla východní hranice franské říše dějištěm srážek se Slovany.
| |
| − |
| |
| − | Rozsah Sámovy říše
| |
| − | Rovněž o rozsahu Sámovy říše, jako skoro o všem, co je spojeno s tímto předstátním útvarem, se lze jenom dohadovat.
| |
| − | Je pravděpodobné, že hranice Sámovy říše byly ve své jižní a západní části dány jednak oblastí protiavarské vzpoury a jednak polohou Wogastisburgu. Není pravděpodobné, že by se oblast povstání, patrně bezprostředně hraničící s avarským kaganátem, stala centrem nově vzniklé říše. Proto se oblast povstání klade spíše do hraničních oblastí. Podle archeologicky doložených pohřebišť se slovanskými i avarskými pohřby se předpokládá centrum vzpoury do oblasti Bratislavy a přilehlého podunají. Na druhé straně ani Wogastisburg nemohl být v centrálním regionu Sámovy říše: jistě by se o tom Fredegar nezapomněl zmínit. Neměl sice Dagoberta I. příliš v oblibě, ale v tomto tažení stál patrně na straně franského vládce, a kdyby Dagobert pronikl až do centra nepřátelského území, určitě by se o tom kronikář alespoň stručně zmínil. Z jeho mlčení lze usoudit, že Wogastisburg stál někde v oblasti západních hranic Sámovy říše — Dagobert jistě Sámovu říši neobcházel, aby zaútočil například ze severu nebo jihu, ale určitě táhl přímo, tj. od západu (snad z Met ??).
| |
| − | Pod dojmem porážky pod Wogastisburgem se k Sámovu svazku přidal i vévoda Srbů Dervan. Srbové sídlili na severozápad od dnešní České republiky. Tím, že se Dervan mohl připojit ke Slovanům, lze doložit, že jeho Srbové nutně sousedili se Sámovou říší.
| |
| − | Po bitvě u Wogastisburgu se Sámo ocitl ve strategické vojenské převaze a hranice jeho říše s Franky se stala "horkou" hranicí. V té době se množí stížnosti Sasů ke králi, že Slované stále přepadají jejich území. Kdyby bylo území Sasů příliš vzdáleno od Sámovy říše, bylo by možné si představit jednorázovou výpravu, sotva "horkou" hranici. Je tedy pravděpodobné, že území Sasů hraničilo se Sámovou říší přímo.
| |
| − | Na základě výše prezentovaných úvah lze přibližný rozsah Sámovy říše přibližně takto (je nutné zdůraznit, že severní a východní hranice je nedoložitelná a patrně jednou provždy neprokazatelná)
| |
| − |
| |
| − | http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7127
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava byla významným obdobím našeho národa. Její geopolitické centrum byly Mikulčice, Staré město - Sady a Pohansko nacházejíci se dnes na území České republiky, v okresech Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště. Velká Morava byla druhou fází naší státnosti po Sámovově říši a před Českým knížectvím, je tudíž jedním z právních předchůdců České republiky
| |
| − |
| |
| − | Prvním doloženým vládcem Velké Moravy byl její kníže Mojmír I., který vládnul v letech 830-846, a roku 833 připojil ke svému státu území jím úspěšně zlikvidovaného sousedního státného útvaru Nitranského knížectví, kde sesadil a vyhnal jeho knížete Pribinu (mimochodem dnes na Slovensku je Pribina pokládán za velkého a významného slovenského panovníka).
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava dále sílila za knížete Rostislava (vládl r.846-r.870), ale především za knížete Svatopluka (vládl r.870-r.894), který ji územě dále rozšiřoval. Za něj byla součástí Velké Moravy dnešní Česká republika, Slovensko, jihozápad Polska, jihovýchod bývalé Německé demokratické republiky, Maďarsko, sever a východ Rakouska a západ Rumunska, vše o celkové rozloze 350.000km2 (pro porovnání dnešní Německo má 356.520km2).
| |
| − |
| |
| − | Tento stát byl vybudován na národní křesťanské kultuře (dnes bychom řekli výchově obyvatelstva k slušnosti), kterou pomáhal zvelebit od roku 863 svatý Cyril a Metoděj, vojenské družině a správním rozdělení země na hradiště, odkud se vládlo lidu.
| |
| − |
| |
| − | V roce 906 za Mojmíra II (vládl r.894-r.906) byl však tento stát zničen kočovnými maďarskými kmeny. Jak je to možné?
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava se dopustila za Mojmíra II. hned několika chyb:
| |
| − | 1. Po smrti knížete Svatopluka roku 894 umožnila usazování Maďarů na svém jižním území (Panonie a Potisí) a jejich populační nárůst. Neumožnila dostatečný populační nárůst staroslovanské populace. Usazování Maďarů se Velká Morava nebránila v bláhové myšlence, že je sobě přizpůsobí, což se ale nestalo a Madaři ji zlikvidovali.
| |
| − | 2. Trestné činy páchané na prostém obyvatelstvu nebyly považovány za jev podlamující moc státu (zločinci jsou ve svých důsledcích nepřátelé a konkurenti státu viz články Legitimita moci Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry 1997 a Organizovaný zločin (na www.valka.cz) a Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry 2.díl 1998).
| |
| − | 3. Nezainteresoval víc staroslovanskou populaci na budování státu a s tím související ekonomický útlum (odpor obyvatelstva z důvodu silného despotického režimu, velké zdanění a vysoká zločinnost).
| |
| − | 4. Vojáci a vůbec lidé bojující za Velkou Moravu se neměli tak dobře, jako bojovníci pozdějšího Českého státu, zejména za českého knížete Boleslava I., který vládl v letech 935-972.
| |
| − |
| |
| − | Tyto výše uvedené chyby způsobily, že Velká Morava v osudném roce 906 podlehla Maďarům a zanikla. Jejím právním nástupcem se stalo České knížectví, kde se Přemyslovci poučili z výše uvedených chyb a již je nedělali. Vyvarování těchto chyb vedlo k přežití Českého státu (viz články Boleslav I. a Český kníže Oldřich na www.valka.cz a článek Český stát a bitva u Lechu Neakceptovatelné pravdy a strategicko-logické hry 2.díl 1998).
| |
| − | http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10462.html
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava
| |
| − | Info - Tisknout - Poslat(@) - Uložit->Moje referáty - Přidat referát
| |
| − |
| |
| − | Velkomoravská říše představovala po čas své existence evropskou velmoc. A vepsala do našich dějin významnou kapitolu, neboť se stala prvním společným státem Čechů a Slováků. Zánik Velké Moravy přinesl tisícileté odloučení dvou bratrských slovanských společenství, protože teprve ve 20. století, počínaje rokem 1918, se Češi a Slováci opět setkali ve společném státě.
| |
| − |
| |
| − | Až do poloviny našeho století byly poznatky o Velké Moravě velmi skrovné. To proto, že písemných památek tam nevznikalo mnoho a byly psány především pro církevní účely. Tak byly zapsány např. legendy a životopisy svatých, bohoslužebné knihy a podobné texty. Zachovalo se jich málo a to ještě jen v pozdějších opisech. O denním životě neprozrazují téměř nic. Jasnější obraz se začal vytvářet až po druhé světové válce, kdy byly zahájeny rozsáhlé výzkumy na jižní Moravě a Slovensku. Archeologové hledali a nacházeli pozůstatky velkomoravských opevněných sídel (hradišť) a pohřebišť. Získané nálezy spolu se skrovnými zápisy umožňují historikům popsat vznik a vývoj tohoto státu mnohem přesněji.
| |
| − |
| |
| − | Příběh Velké Moravy rámují dva letopočty, přičemž ten druhý není jistý: roky 833 a 906. První označuje chvíli, kdy nepříliš rozlehlé knížectví na území jižní Moravy územně vzrostlo, a to o prostor větší, než samo zaujímalo: získalo Nitransko ve svém východním sousedství. Nitranský vládce Pribina byl sesazen moravským vládcem Mojmírem I. a byl nucen emigrovat na jih do Panonie. Chtěl tam získat pomoc a vrátit se do Nitry; to se mu však nepodařilo – naopak Mojmírova moc rostla a jeho vláda se upevňovala. Spojením Mojmírova a Pribinova knížectví tedy roku 833 vznikla Velká Morava.
| |
| − | Druhý letopočet, rok 906, je považován za tragický zánik tak slibného vývoje, způsobený vpádem kočovných Maďarů. Zvláštní je, že v předchozích desetiletích byla moravská opevněná sídla považována za nedobytná i Frankům, jejichž válečnictví bylo jistě vyspělejší než vojenství Maďarů, tohoto jezdeckého ugrofinského kmene, který se v Evropě náhle zjevil po rychlém tažení až odkudsi od Uralu.
| |
| − |
| |
| − | Co se to vlastně během těch pětasedmdesáti let stalo? Základním obsahem dějin Velké Moravy bylo trvalé soupeření se sousední Franckou říší, zápas o zachování nezávislosti státu.
| |
| − |
| |
| − | Počátky Velké Moravy jsou spojeny s knížetem Mojmírem I. Víme o něm pramálo. S jistotou však to, že se vůči západnímu sousedu, východofrancké říši choval tak, aby nedráždil. Uznával proto formální svrchovanost východofranckého panovníka Ludvíka Němce včetně povinnosti poplatků. Přesto si však Mojmír I. přízeň Ludvíka Němce neudržel. Francký král roku 846 vtrhl na Moravu a dosadil zde Mojmírova synovce Rastislava. Domníval se, že bude pokračovat v politické linii svého předchůdce. Rastislav byl však jiný: projevil se jako silný panovník, statečný válečník a obratný politik, jehož zásluhou Velká Morava dosáhla plné svrchovanosti. Uměl maximálně využít vnitřních svárů ve východofrancké říši a nebál se vojenských střetnutí s ní. Jeho vláda je proto vyplněna boji, a vesměs vítěznými. Celá Rastislavova vláda byla ve znamení snahy o vymanění se z franckého vlivu. K otevřené roztržce mezi ním a Ludvíkem došlo, když roku 854 vtrhlo francké vojsko na Moravu. Moravané se sice ubránili, ale konflikt mezi oběma státy trval až do konce Rostislavovy vlády. V dlouhodobém zápase byl nakonec úspěšnější francký král – obratně využil vnitřních moravských rozbrojů, způsobených Rastislavovým synovcem Svatoplukem. Tehdy na Moravu vtrhlo vojsko nového franckého krále Karlomana. Byl to ale Svatopluk, kdo roku 870 Rostislava zajal, vydal králi a sám se ujal vlády.
| |
| − | Svatoplukova dvacetiletá vláda však příliš šťastně nezačala. I on se totiž záhy ocitl v zajetí Karlomana, který se nad Velkou Moravou snažil získat plnou vládu. Moravané se však této jeho snaze vzepřeli. A tak Karloman usoudil, že by k prosazení svých záměrů mohl využít zajatého Svatopluka. Mladého knížete postavil do čela svého vojska a vyslal jej na Moravu. Jak se ale záhy ukázalo, byla to pro královy záměry myšlenka velmi nešťastná. Když totiž francké vojsko dorazilo ke svému cíli, jímž bylo některé z hlavních moravských hradisek, přešel Svatopluk na stranu Moravanů. V následné bitvě pak Frankové utrpěli zdrcující porážku a zemi museli opustit.
| |
| − | Doba vlády knížete Svatopluka (871 - 894) je vrcholnou fází vývoje velkomoravského státu. Zpočátku musel samozřejmě čelit dalším franckým útokům, avšak roku 874 vyslal do Frank poselstvo, které nabízelo králi Ludvíkovi spojenectví. Nabídkou chtěl získat čas k dalšímu rozšíření a upevnění svého státu, které se mu zdařilo. K Moravě připojil i Čechy a jeho moc sahala až ke Krakovu a do maďarské nížiny. Svatoplukův stát tak byl nejenom územně velmi rozlehlým útvarem, ale měl i mnoho obyvatel – odhaduje se, že jich mohlo být až 1,5 milionu.
| |
| − | Panovníkova smrt byla ve středověku vždy zkouškou pro stabilitu státu. Smrt Svatopluka roku 894 tak znamenala konec slibného vzrůstu síly a moci Velké Moravy. Jeho nástupce Mojmír II. byl vystaven hned dvojímu mocenskému tlaku: jednak ze strany východofrancké říše, jednak útokům Maďarů. Ti se sice na moravském území poprvé objevili ještě za Svatoplukovy vlády, byli však ještě odraženi. Jejich útoky se ale stále množily a byly čím dál tím silnější. Jim pak už slábnoucí Velká Morava nebyla s to odolat: roku 906 ji Maďaři zničili.
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Kultura Velké Moravy
| |
| − |
| |
| − | Kníže Rastislav (Mojmírův nástupce), za něhož došlo k rozvoji Velkomoravské říše, si uvědomil výhodnost křesťanství, neboť upevňovalo panovnickou moc a umožňovalo vstup do kulturního společenství tehdejší Evropy. Zároveň hledal i politické zabezpečení své země v Byzanci. Proto Rastislav požádal byzantského císaře o vyslání biskupa, který by šířil křesťanství v jazyce srozumitelném moravskému lidu. Císař vyslal roku 863 na Velkou Moravu v čele malého poselstva učené bratry z významného obchodního města Soluně – Konstantina a Metoděje. Byli původem Řekové, ale znali slovanský jazyk, neboť v byzantské říši žilo mnoho Slovanů. Předtím již působili jako šiřitelé víry v zemi Chazarů v jižním Rusku u Černého moře. Než se oba bratři vydali na Moravu, neobyčejně vzdělaný Konstantin sestavil slovanskou abecedu a přeložil část Písma i některé bohoslužebné knihy do jazyka slovanského. Tomuto písmu se říká hlaholské. ( Později vznikla cyrilice, slovanské písmo, upravené žáky obou bratří v Bulharsku. Píší jím Rusové, Srbové a Bulhaři.) Jazyk, který podle slovanských nářečí z Balkánského poloostrova používali, se nazývá staroslověnština. Stala se jazykem církve ve všech slovanských zemích, které přijaly křesťanství z Cařihradu. Staroslověnština se příliš nelišila od jazyka, jímž se mluvilo v 9. století na Moravě. Práce obou bratrů se na Moravě dařila. Bratři šířili křesťanskou víru a učili své žáky číst a psát. Vznikaly nejstarší památky slovanského písemnictví. Působení Konstantina a Metoděje se však nelíbilo bavorským biskupům, kteří je u římského papeže obvinili, že učí bludům, a to ještě slovanským jazykem a nikoli latinou. Bratři odjeli do Říma, aby se obhájili a po svízelném a dlouhodobém jednání papež užívání slovanského jazyka povolil. Konstantin v Římě onemocněl, vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril, a brzy tam zemřel. Metoděj byl papežem vysvěcen na arcibiskupa a vrátil se po dlouhých útrapách na Moravu. Byl totiž na zpáteční cestě zajat bavorskými biskupy a dva a půl roku vězněn.
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Velkomoravská říše byla ve své době vyspělým evropským státem. Polnosti v údolích, pečlivě obdělávané rolníky, poskytovaly dobrou úrodu obilí, na pastvinách podhorských strání se pásla stáda početného dobytka. Řemeslníci vyráběli nejen nástroje a zbraně, ale i látky a postroje na koně, zpracovávali dřevo, kůži i kovy. Mezi mnoha výrobními odvětvími vynikala umělecká řemesla, zhotovující knoflíky a spony k oděvům i šperky ze zlata a stříbra.
| |
| − |
| |
| − | Velkomoravská říše byla významnou křižovatkou evropských obchodních cest. Na Velkou Moravu přicházeli obchodníci s jantarem, kořením, barvivy na látky, se solí a s vonnými oleji a mastmi a odváželi odtud kožešiny, kůže, vosk a koně. O čilém obchodě svědčí množství předmětů, nalezených ve vykopávkách, které byly zřejmě vyrobeny v byzantské říši nebo v říši východofrancké.
| |
| − |
| |
| − | Velkomoravská říše byla i dobře organizovaným státem, v jehož čele stál kníže, a zemí, v níž bylo na dobré úrovni také soudnictví. Archeologické nálezy na hradištích svědčí o vyspělém stavitelství, používajícím jako stavebního materiálu kromě dřeva i kamene.
| |
| − |
| |
| − | Velkomoravská říše byla rovnocenným partnerem východofrancké říši. Mnohé kulturní podněty ze Západu se na Velké Moravě obohacovaly o hodnoty, které se sem dostaly spolu s křesťanstvím z byzantské říše. Velká Morava je tak prvním dokladem o tom, že se v Čechách a na Moravě setkávaly vlivy ze Západu a z Východu a že právě v tomto střetávání se české dějiny vyvíjely.
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava neměla pevné hranice jako dnešní státy. Patřila k ní území, jejichž vládci uznávali svrchovanost velkomoravských knížat – to znamená, že obyvatelé jejich území odevzdávali knížatům Velké Moravy část potravin, dobytka a pravděpodobně i sloužili ve vojsku.
| |
| − | Shrnutí: Velká Morava
| |
| − |
| |
| − | – první státní útvar Slovanů na území ČR a Slovenska
| |
| − | – vznikl asi po porážce Avarů roku 833 násilným připojením Nitranska k území knížete Mojmíra I.
| |
| − | – za Rastislava pozváni věrozvěstové Konstantin a Metoděj
| |
| − | – obnovena povstáním Moravanů a dosazením Slavomíra
| |
| − | – zanikla po porážce s Maďary
| |
| − | – nejvýznamnějšími centry Mikulčice, Uherské Hradiště, Staré Město, Nitra, Bratislava, Stará Kouřim, Levý Hradec a Pražský hrad
| |
| − | – dálkový obchod; napojení na hedvábnou cestu
| |
| − | – nepoužívala vlastní mince ( jen sekerovité železné hřivny jako předmincovní platidlo
| |
| − | http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1860
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Velká morava
| |
| − | Info - Tisknout - Poslat(@) - Uložit->Moje referáty - Přidat referát
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava
| |
| − | Součástí stěhování národů byl příchod Slovanů do střední a jižní Evropy. Kolem roku 800 vznikla na našem území dvě knížectví. Moravské knížectví v čele s knížetem Mojmírem I. a Nitranské knížectví v čele s Pribinou.
| |
| − | Počínaje knížetem Moravanů Mojmírem I. se setkáváme s první dynastií, která zosobňuje raně středověký stát V dějinách se Mojmír I. objevil roku 830 jako panovník říše, pro kterou se později ujal název Velká Morava.
| |
| − | Velkomoravská říše byla prvním útvarem na našem území, který je možno označit jako ranou formu státu. Z původního jihomoravského jádra se postupně rozšířila a zahrnula oblasti v Čechách, Slezsku na dnešním Slovensku a v Podunajské nížině (viz příloha 1 - mapa). K významným událostem patřil Mojmírův útok na nitranského knížete Pribinu a tím připojení Nitry k Velké Moravě.
| |
| − | Roku 846 se s podporou východofranského krále Ludvíka II. Němce ujímá vlády nad Velkou Moravou Mojmírův synovec, kníže Rostislav. Vzrůstající Rostislavova moc však záhy narazila na zájmy Ludvíka Němce a tak se roku 855 ocitla Velká Morava ve válečném stavu s Východofranskou říší.
| |
| − |
| |
| − | Kolem roku 860 se na Rostislavově dvoře rozhodli získat podporu pro posílení státu a křesťanství. Jelikož neuspěli, vysílají roku 863 poselstvo do Cařihradu, k světské a duchovní hlavě císaři Michalovi III.
| |
| − | Michal III.,byzantský císař a patriarcha Fótios se rozhodli vyslat na Moravu misii v čele se soluňskými bratry Konstantinem Filosofem (Cyrilem) a Metodějem. Jejich úkolem bylo vytvořit na Moravě církev východního typu s vlastním liturgickým (bohoslužebným) jazykem.
| |
| − | Roku 867 byl zabit císař Michal III. a strana patriarchy Fótia byla poražena, musela cyrilometodějská mise řešit otázku vysvěcení svých žáků poutí do Itálie. Hlavní problém nastal s užíváním staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. K tomu však mise překvapivě získala souhlas papeže, který jmenoval Cyrila biskupem. Po brzké Cyrilově smrti ( 14.2.869) se z papežského rozhodnutí stal Metoděj arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany. Jeho posláním bylo budovat církevní provincie v oblastech na východ.
| |
| − |
| |
| − | Napjaté vztahy mezi Velkomoravskou a Východofranskou říší se nijak nezlepšovaly. V roce 870 byl kníže Rostislav zajat svým synovcem Svatoplukem, který ho vydal do franských rukou. Pro údajnou zradu byl dokonce ve franském zajetí oslepen.
| |
| − | Svým vystoupením proti Rostislavovi si Svatopluk nezískal přízeň Franků nadlouho. Už v roce 870 ho zajali a Velkou Moravu vojensky obsadili. Svatopluk však sáhl ke lsti, domluvil se s moravskými předáky, kteří si nepřáli cizí nadvládu, franské vojáky porazil a vytlačil za hranice své říše. V těchto dramatickým chvílích zůstala moravskými spojenci česká knížata
| |
| − | ( Přemyslovec Bořivoj). V roce 874 byl dojednám mír ve Forchheimu. Svatopluk se zavázal, stejně jako Čechové, odvádět Frankům tribut ( tj."výkupné" za další vpády) a složit slib věrnosti. Východofranská říše si tím zajistila vliv a mír na východní hranici a Svatopluk si zase otevřel cestu k vlastním výbojům.
| |
| − |
| |
| − | V dalším období těžil Svatopluk s civilizačního náskoku Velké Moravy vůči slovanským sousedům a začal rozšiřovat svou svrchovanost spolu s šířením křesťanství. Důležité místo opět zaujal sirmijský arcibiskup Metoděj, od něhož převzal na Svatoplukově dvoře křest Přemyslovec Bořivoj. V Čechách to vyvolalo povstání na jehož potlačení se podílelo moravské vojsko. Po Bořivojově smrti (asi r 889) převzal Svatopluk bezprostřední vládu nad Čechami. Tento stav potvrdil (r 890) při mírové smlouvě v Velkou Moravou východofranský král Arnulf. Svatoplukovo nadvládu tím uznali i některé lužické a slezské kmeny.
| |
| − |
| |
| − | Složitým způsobem probíhalo vytváření organizační struktury moravské církve. Příčinou byl dvojí původ kněžských misií - byzantské a franské. Celý spor vyřešil roku 880 papež ve prospěch Metoděje i Velké Moravy. Řím si uvědomoval význam slovanských misií pro šíření vlastního vlivu, ocenil Metodějovo postavení a na tomto základě zřídil moravské arcibiskupství pod jeho vedením a staroslověnština byla povolena jako liturgický jazyk. Zároveň však papež zajistil rovnovážný podíl latinského duchovenstva na církevní organizaci Velké Moravy.Jeho představitelem se stal v hodnosti nitranského biskupa Šváb Wiching.
| |
| − | Spory mezi latinskými a slovanskými kněžími se znovu vyhrotily v době Metodějovi smrti ( 6.4.885). Ten označil za svého nástupce Gorazda. Řím však požadoval za jeho uznání určité ústupky týkající se také liturgického jazyka. Protože slovanská strana odmítla na dohodu přistoupit, vyvolala tím Svatoplukův hněv a Gorazd byl se svými stoupenci z Moravy vyhnán.
| |
| − |
| |
| − | Na konci 9. století se objevila nová hrozba z východu, byly to kočovné maďarské kmeny, které si hledaly prostor k usídlení v dolním Podunají. V roce 893 porazily Bulhary a vytlačily je za Dunaj.
| |
| − | Panovníkova smrt byla vždy ve středověku zkouškou pro stabilitu státu. Také po Svatoplukově smrti ( r.894 ) se ukázalo, že jeho říši mimo moravské území spojovala především jeho osobnost. V Čechách se opět dostala k vládě domácí knížata (Přemyslovec Spytihněv I.) Ve spojení s východofranským králem Arnulfem se snažil prosadit vedle Mojmíra II. jeho mladší bratr Svatopluk, ale byl odražen. Morava se dostávala pod tlak Maďarů a vyčerpaná společnost se vracela k pohanství.
| |
| − | Roku 903 nebo 904 (prameny se rozcházejí) utrpělo moravské vojsko velkou porážku od Maďarů, kteří pak zpustošili moravská hradiště. Hovoří se dokonce o vylidnění Moravy. Poslední nadějí k obnově mojmírovského státu mohlo být bavorské vojsko, ale to bylo roku 907 v bitvě u Bratislavy rovněž zničeno.
| |
| − | Maďarský vpád těžil z krizového stavu Velké Moravy, jeho důsledky však byly natolik razantní, že se i jádro státního území rozpadlo a obyvatelstvo se vrátilo k předstátnímu stavu.
| |
| − | Morava sice nebyla, na rozdíl od jižního Slovenska, bezprostředně ovládnuta Maďary, zanikla však vláda dynastie a rozpadla se církevní organizace.
| |
| − | Přes značnou koncentraci politické moci patřila Velké Morava k raným typům států, které se rozvíjely především kořistnickým způsobem. Její velký územní rozsah byl ve skutečnosti okruhem kmenové závislosti kolem menšího, ale pevného centrálního jádra. Maďarský vpád zničil právě toto jádro a zvrátil do této doby převládající trend státnosti s centrem na řece Moravě. Místo něho převzaly iniciativní roli při dotváření státu a národnosti přírodně lépe chráněné Čechy. Zánikem Velkomoravské říše se tedy rozdělily dějiny Čechů a Slováků až do opětovného spojení v roce 1918.
| |
| − |
| |
| − | Bližší pohled na kulturu a hospodářství Velké Moravy umožňuje archeologie. Byla odkryta dvě velká sídelní centra s řadou sakrálních staveb ( drobné kostelíky i větší baziliky). První v oblasti Staré Město-Uherské Hradiště-Modrá a druhé v Mikulčicích.
| |
| − | Architektura prozrazuje různé kulturní vlivy, podobně jako šperkařství. Postupně se začal vytvářet moravský styl přepychových šperků, jenž se šířil především do Čech a jižního Polska. Nejvyšší aristokracie sídlila ve velkých areálech na vlastních dvorcích, obklopených obydlími svých bojovníků, služebnictva a řemeslníků. K některým areálům patřil i kostelík.
| |
| − | Byla užívána různá platidla, ne však mince. Směna zboží měla dálkový charakter, byla doložena i směna zboží se Středomořím
| |
| − | PANOVNÍCI
| |
| − |
| |
| − | MOJMÍR I. (830-845) - v roce 830 proběhlo sjednocení střední Moravy s Nitranským knížectvím - vládl zde kníže Pribina - Velká Morava se stala nejmocnějším státem ve střední Evropě. Přijal křest z bavorského Pasova v roce 831. Nepřátele měl na západě - Východofranská říše, na východě Kyjevská Rus a na jihu Bulharská říše. Rozmach Velké Moravy v době rozmachu: Čechy, Morava, Slovensko, Panonie, Halič, území u horní Visly a Odry, území Lužických Srbů, území mezi Karpatami a Dunajem. Ve Velké Moravě se střetly zájmy Východofranské říše a Byzantské říše - obojí chtěli dát křesťanství a získat tak vliv, nakonec ho roku 845 přijali z Řecka, ale po vpádu Ludvíka Němce na Moravu ho odvrhly. Ludvík Němec sesadil Mojmíra a dosadil jeho synovce Rastislava.
| |
| − |
| |
| − | RASTISLAV (846-870) z počátku své vlády byl vděčný Ludvíku Němci, ale později proti němu vedl válku. Roku 861 požádal papeže o povolení bohoslužeb ve staroslovanštině - nepovoleno. Usiloval o vlastní arcibiskupství - o osvobození se od Východo-franské říše. Požádal o pomoc byzantského císaře Michala III., patriarcha Fotios vybral do čela poselstva Konstantina a Metoděje, kteří roku 863 přišli ze Soluně (tam se mluvilo staroslovansky - rozuměli u nás). Do té doby při bohoslužbě pouze řečtina, latina a hebrejština - nyní Konstantin a Metoděj zavedli liturgii ve staroslověnštině; Konstantin vytvořil zvláštní písmo - hlaholici, později se z ní vyvinula cyrilice (a později azbuka). Učili číst a psát - vznikali první písemné památky. Vše vedlo ke sporům s pasovským biskupem, v roce 867 se chtěli vrátit do Konstantinopole, pozváni papežem do Říma, kde Konstantin onemocněl, vstoupil do kláštera, přijal jméno Cyril a roku 869 zde zemřel. Metoděj byl jmenován arcibiskupem v Panonii a Sirmii, biskupem pro Slovany na východ od Salzburgu. V Panonii se zdržel u Pribinova syna Kocela, zde byl zajat bavorskými kněžími, tři roky byl vězněn proto, aby se vzdal titulu arcibiskupa, pak na přání papeže propuštěn. Rostislav nyní vyděl nebezpečí v synovci, knížeti nitranském - Svatoplukovi, chtěl ho zabít na hostině, Svatopluk ho ale převezl - chytil ho a předal Ludvíku Němci (někde se uvádí, že ho dal jeho synu Karlomanu), ten ho nechal oslepit a zavřít do kláštera.
| |
| − |
| |
| − | SVATOPLUK (871-894) - syn Ludvíka Němce Koroloman obsadil Velkou Moravu a dosadil tam franská markrabata - Vilém a Engeš, Svatopluk zajat - Moravané povstali (mysleli si, že Svatopluk zahynul( - v čele Slavomír, který se stal knížetem. Svatopluk byl postaven do čela franské armády, pak přešel na stranu Moravanů, vyhrál, mír s Ludvíkem Němcem, ale musel platit poplatky. Získal část Polska, Čechy, asi Srbsko, východní Slovensko - po řeku Tisu - poslal tam biskupa Vichinga, Lužici. V Čechách podporoval Bořivoje. V roce 873 se Metoděj vrátil na Moravu. Roku 880 se Metoděj vypravil do Říma - jednání s papežem Janem VIII. - ten vydal bulu industriae tual = Horlivosti tvé - liturgie nejprve v latině, pak se slouží ve slovanském jazyce, Metoděj se stal biskupem na Moravě. Metoděj měl spory se Svatoplukem (Metoděj dává přednost Bohu před Svatoplukem). Měl také spory s Vichingem - latinský kněží - odmítá staroslověnštinu - papež Štěpán V. ji nakonec zakázal, kdo po dvou napomenutích neuposlechne, bude vyobcován z církve, žáci Konstantina a Metoděje vyhnáni - do Prahy (sázavský klášter), většina do Bulharska, někteří do Chorvatska.
| |
| − |
| |
| − | MOJMÍR II. (895-906) - za něho odtržení Čechů a Srbů, rozpory mezi bratry - Mojmírem II. a Svatoplukem II. Země byla ohrožena ze západu Východofranskou říší a z východu Maďary, kteří byly tlačeni Pečeněhy, kteří obsadily Panonii. Mojmír se spojil s Bavory, ale roku 906 v bitvě na Slovensku poražen, vojsko bylo rozprášeno a zanikla Velká Morava.
| |
| − |
| |
| − | Kultura: Velká Morava byla křižovatka obchodních cest, centra - hradiště - Uherské Hradiště, Valy u Mikulčic, u Nitry, Lužné lesy u Břeclavi, na Děvíně. Řemesla - železo - sekerkovité hřivny - platidlo (náhrada plátěných šátečků), gombíky (knoflíky), nákončí (na pásku), náušnice, třmeny na koně. Existovala hradská města, daně především na vybudování armády. Literatura: Proglas (předmluva k překladu evangelia), Panonské legendy (život Konstantina a Metoděje); kroniky - Geograf bavorský, Anály (letopisy) Fuldské.
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava byla křižovatkou obchodních cest. Stala se prvním společným státem Čechů, Moravanů a Slováků. Nelze ji však stavět na úroveň říše východofranské či dokonce Byzance.
| |
| − | Cyrilometodějská misie si získala primát založením slovanského písemnictví, které se pak rozvíjelo v Bulharsku,Chorvatsku, Srbsku a celé východní Evropě. Konstantin vytvořil písmo hlaholici a církevně slovanský jazyk ( staroslověnštinu), díky kterému se mohlo křesťanství šířit ve srozumitelném jazyce. Do staroslověnštiny byly přeloženy části Bible a soubor právních norem Zákon sudnyj ljudem. V oblasti Moravy vznikla veršovaná skladba Proglas
| |
| − | (předmluva k evangeliu) a tzv. Panonské legendy ( Život Konstantinův a Život Metodějův).
| |
| − | Historickým úspěchem Velké Moravy bylo, že se tento stát vůbec vytvořil a že prokázal schopnost najít svoji roli v rozšiřujícím se systému křesťanské Evropy.
| |
| − | http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1365
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Velkomoravská říše
| |
| − | Info - Tisknout - Poslat(@) - Uložit->Moje referáty - Přidat referát
| |
| − |
| |
| − | Osnova:
| |
| − | 1. Úvod - vznik Velké Moravy
| |
| − | 2. Vláda knížete Rostislava a Cyrilometodějská mise
| |
| − | 3. Rozvoj říše za vlády knížete Svatopluka
| |
| − | 4. Spor o organizační strukturu církve
| |
| − | 5. Zánik Velké Moravy
| |
| − | 6. Kultura Velké Moravy
| |
| − | 7. Závěr – význam a přínos Velké Moravy
| |
| − |
| |
| − | Součástí stěhování národů byl příchod Slovanů do střední a jižní Evropy. Kolem roku 800 vznikla na našem území dvě knížectví. Moravské knížectví v čele s knížetem Mojmírem I. a Nitranské knížectví v čele s Pribinou.
| |
| − | Počínaje knížetem Moravanů Mojmírem I. se setkáváme s první dynastií, která zosobňuje raně středověký stát . V dějinách se Mojmír I. objevil roku 830 jako panovník říše, pro kterou se později ujal název Velká Morava.
| |
| − | Velkomoravská říše byla prvním útvarem na našem území, který je možno označit jako ranou formu státu. Z původního jihomoravského jádra se postupně rozšířila a zahrnula oblasti v Čechách, Slezsku na dnešním Slovensku a v Podunajské nížině (viz příloha 1 - mapa). K významným událostem patřil Mojmírův útok na nitranského knížete Pribinu a tím připojení Nitry k Velké Moravě.
| |
| − | Roku 846 se s podporou východofranského krále Ludvíka II. Němce ujímá vlády nad Velkou Moravou Mojmírův synovec, kníže Rostislav. Vzrůstající Rostislavova moc však záhy narazila na zájmy Ludvíka Němce a tak se roku 855 ocitla Velká Morava ve válečném stavu s Východofranskou říší.
| |
| − |
| |
| − | Kolem roku 860 se na Rostislavově dvoře rozhodli získat podporu pro posílení státu a křesťanství. Jelikož neuspěli, vysílají roku 863 poselstvo do Cařihradu, k světské a duchovní hlavě císaři Michalovi III.
| |
| − | Michal III.,byzantský císař a patriarcha Fótios se rozhodli vyslat na Moravu misii v čele se soluňskými bratry Konstantinem Filosofem (Cyrilem) a Metodějem. Jejich úkolem bylo vytvořit na Moravě církev východního typu s vlastním liturgickým (bohoslužebným) jazykem.
| |
| − | Roku 867 byl zabit císař Michal III. a strana patriarchy Fótia byla poražena, musela cyrilometodějská mise řešit otázku vysvěcení svých žáků poutí do Itálie. Hlavní problém nastal s užíváním staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. K tomu však mise překvapivě získala souhlas papeže, který jmenoval Cyrila biskupem. Po brzké Cyrilově smrti ( 14.2.869) se z papežského rozhodnutí stal Metoděj arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany. Jeho posláním bylo budovat církevní provincie v oblastech na východ.
| |
| − |
| |
| − | Napjaté vztahy mezi Velkomoravskou a Východofranskou říší se nijak nezlepšovaly. V roce 870 byl kníže Rostislav zajat svým synovcem Svatoplukem, který ho vydal do franských rukou. Pro údajnou zradu byl dokonce ve franském zajetí oslepen.
| |
| − | Svým vystoupením proti Rostislavovi si Svatopluk nezískal přízeň Franků nadlouho. Už v roce 870 ho zajali a Velkou Moravu vojensky obsadili. Svatopluk však sáhl ke lsti, domluvil se s moravskými předáky, kteří si nepřáli cizí nadvládu, franské vojáky porazil a vytlačil za hranice své říše. V těchto dramatickým chvílích zůstala moravskými spojenci česká knížata
| |
| − | ( Přemyslovec Bořivoj). V roce 874 byl dojednám mír ve Forchheimu. Svatopluk se zavázal, stejně jako Čechové, odvádět Frankům tribut ( tj.“výkupné“ za další vpády) a složit slib věrnosti. Východofranská říše si tím zajistila vliv a mír na východní hranici a Svatopluk si zase otevřel cestu k vlastním výbojům.
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | V dalším období těžil Svatopluk s civilizačního náskoku Velké Moravy vůči slovanským sousedům a začal rozšiřovat svou svrchovanost spolu s šířením křesťanství. Důležité místo opět zaujal sirmijský arcibiskup Metoděj, od něhož převzal na Svatoplukově dvoře křest Přemyslovec Bořivoj. V Čechách to vyvolalo povstání na jehož potlačení se podílelo moravské vojsko. Po Bořivojově smrti (asi r 889) převzal Svatopluk bezprostřední vládu nad Čechami. Tento stav potvrdil (r 890) při mírové smlouvě v Velkou Moravou východofranský král Arnulf. Svatoplukovo nadvládu tím uznali i některé lužické a slezské kmeny.
| |
| − |
| |
| − | Složitým způsobem probíhalo vytváření organizační struktury moravské církve. Příčinou byl dvojí původ kněžských misií – byzantské a franské. Celý spor vyřešil roku 880 papež ve prospěch Metoděje i Velké Moravy. Řím si uvědomoval význam slovanských misií pro šíření vlastního vlivu, ocenil Metodějovo postavení a na tomto základě zřídil moravské arcibiskupství pod jeho vedením a staroslověnština byla povolena jako liturgický jazyk. Zároveň však papež zajistil rovnovážný podíl latinského duchovenstva na církevní organizaci Velké Moravy.Jeho představitelem se stal v hodnosti nitranského biskupa Šváb Wiching.
| |
| − | Spory mezi latinskými a slovanskými kněžími se znovu vyhrotily v době Metodějovi smrti ( 6.4.885). Ten označil za svého nástupce Gorazda. Řím však požadoval za jeho uznání určité ústupky týkající se také liturgického jazyka. Protože slovanská strana odmítla na dohodu přistoupit, vyvolala tím Svatoplukův hněv a Gorazd byl se svými stoupenci z Moravy vyhnán.
| |
| − |
| |
| − | Na konci 9. století se objevila nová hrozba z východu, byly to kočovné maďarské kmeny, které si hledaly prostor k usídlení v dolním Podunají. V roce 893 porazily Bulhary a vytlačily je za Dunaj.
| |
| − | Panovníkova smrt byla vždy ve středověku zkouškou pro stabilitu státu. Také po Svatoplukově smrti ( r.894 ) se ukázalo, že jeho říši mimo moravské území spojovala především jeho osobnost. V Čechách se opět dostala k vládě domácí knížata (Přemyslovec Spytihněv I.) Ve spojení s východofranským králem Arnulfem se snažil prosadit vedle Mojmíra II. jeho mladší bratr Svatopluk, ale byl odražen. Morava se dostávala pod tlak Maďarů a vyčerpaná společnost se vracela k pohanství.
| |
| − | Roku 903 nebo 904 (prameny se rozcházejí) utrpělo moravské vojsko velkou porážku od Maďarů, kteří pak zpustošili moravská hradiště. Hovoří se dokonce o vylidnění Moravy. Poslední nadějí k obnově mojmírovského státu mohlo být bavorské vojsko, ale to bylo roku 907 v bitvě u Bratislavy rovněž zničeno.
| |
| − | Maďarský vpád těžil z krizového stavu Velké Moravy, jeho důsledky však byly natolik razantní, že se i jádro státního území rozpadlo a obyvatelstvo se vrátilo k předstátnímu stavu.
| |
| − | Morava sice nebyla, na rozdíl od jižního Slovenska, bezprostředně ovládnuta Maďary, zanikla však vláda dynastie a rozpadla se církevní organizace.
| |
| − | Přes značnou koncentraci politické moci patřila Velké Morava k raným typům států, které se rozvíjely především kořistnickým způsobem. Její velký územní rozsah byl ve skutečnosti okruhem kmenové závislosti kolem menšího, ale pevného centrálního jádra. Maďarský vpád zničil právě toto jádro a zvrátil do této doby převládající trend státnosti s centrem na řece Moravě. Místo něho převzaly iniciativní roli při dotváření státu a národnosti přírodně lépe chráněné Čechy. Zánikem Velkomoravské říše se tedy rozdělily dějiny Čechů a Slováků až do opětovného spojení v roce 1918.
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Bližší pohled na kulturu a hospodářství Velké Moravy umožňuje archeologie. Byla odkryta dvě velká sídelní centra s řadou sakrálních staveb ( drobné kostelíky i větší baziliky). První v oblasti Staré Město-Uherské Hradiště-Modrá a druhé v Mikulčicích.
| |
| − | Architektura prozrazuje různé kulturní vlivy, podobně jako šperkařství. Postupně se začal vytvářet moravský styl přepychových šperků, jenž se šířil především do Čech a jižního Polska. Nejvyšší aristokracie sídlila ve velkých areálech na vlastních dvorcích, obklopených obydlími svých bojovníků, služebnictva a řemeslníků. K některým areálům patřil i kostelík.
| |
| − | Byla užívána různá platidla, ne však mince. Směna zboží měla dálkový charakter, byla doložena i směna zboží se Středomořím.
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Velká Morava byla křižovatkou obchodních cest. Stala se prvním společným státem Čechů, Moravanů a Slováků. Nelze ji však stavět na úroveň říše východofranské či dokonce Byzance.
| |
| − | Cyrilometodějská misie si získala primát založením slovanského písemnictví, které se pak rozvíjelo v Bulharsku,Chorvatsku, Srbsku a celé východní Evropě. Konstantin vytvořil písmo hlaholici a církevně slovanský jazyk ( staroslověnštinu), díky kterému se mohlo křesťanství šířit ve srozumitelném jazyce. Do staroslověnštiny byly přeloženy části Bible a soubor právních norem Zákon sudnyj ljudem. V oblasti Moravy vznikla veršovaná skladba Proglas
| |
| − | (předmluva k evangeliu) a tzv. Panonské legendy ( Život Konstantinův a Život Metodějův).
| |
| − | Historickým úspěchem Velké Moravy bylo, že se tento stát vůbec vytvořil a že prokázal schopnost najít svoji roli v rozšiřujícím se systému křesťanské Evropy.
| |
| − | http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=654
| |
| | | | |
| | ===Kingdom of Hungary === | | ===Kingdom of Hungary === |
| Line 391: |
Line 90: |
| | The end of communist rule in Czechoslovakia in 1989, during the peaceful Velvet Revolution, was followed once again by the country's dissolution, this time into two successor states. Slovakia and the [[Czech Republic]] went their separate ways after January 1, 1993, an event sometimes called the Velvet Divorce, but Slovakia has remained close partners with the Czech Republic, as well as with other Central European countries within the Visegrad Group. Slovakia became a member of the [[European Union]] in May 2004. | | The end of communist rule in Czechoslovakia in 1989, during the peaceful Velvet Revolution, was followed once again by the country's dissolution, this time into two successor states. Slovakia and the [[Czech Republic]] went their separate ways after January 1, 1993, an event sometimes called the Velvet Divorce, but Slovakia has remained close partners with the Czech Republic, as well as with other Central European countries within the Visegrad Group. Slovakia became a member of the [[European Union]] in May 2004. |
| | | | |
| − | ===Slovak State===
| |
| − | lovenský štát – ekonomický zázrak?
| |
| − | 26-02-2007 / Dušan Mihálik / Slovenská otázka
| |
| − |
| |
| − | Výroky arcibiskupa Sokola o blahobyte za Tisovho režimu stále v spoločnosti rezonujú. Ekonomické dimenzie vojnového slovenského štátu a Slovenského národného povstania pritom doteraz zostávajú verejnosti skryté. V rozsiahlom článku o nich teraz píše Dušan Mihálik.
| |
| − |
| |
| − | Vznik Slovenského štátu
| |
| − |
| |
| − | 28. októbra 1918 bol vyhlásený vznik nového štátu – Československej republiky. 30. októbra bola prijatá Slovenskou národnou radou Deklarácia Slovenského Národa – známa i ako „Martinská deklarácia“. Týmto aktom sa Slovensko prihlásilo k Československu a deklarovalo k nemu svoju príslušnosť a spolupatričnosť.
| |
| − |
| |
| − | Pri prijatí Ústavy Československej republiky dňa 29. februára 1920 sa však nijako nerešpektovali zvláštnosti Slovenska, ani slovenské národné záujmy. Bolo to v rozpore s Pittsburghskou dohodou zo dňa 30. mája 1918 o uplatnení niektorých autonómnych práv pre Slovákov, vrátane uznania slovenčiny ako úradného jazyka na Slovensku.
| |
| − |
| |
| − | Štát vznikol ako unitárny a len Podkarpatská Rus mala autonómiu. Oficiálnym kurzom nového štátu bol čechoslovakizmus, ktorý vznikol v období prvej svetovej vojny v snahe vytvoriť spoločný štát Čechov a Slovákov pomocou sformovania jednotnosti – hlavne jazykovej.
| |
| − |
| |
| − | Veľké množstvo Čechov prišlo na Slovensko pomôcť budovať vojenské, hospodárske a kultúrne štruktúry, pretože Slovensko malo malý počet vhodných ľudí na riadiace a úradnícke miesta. Bola to obrovská pomoc Slovensku, ktorá sa však postupom času stávala stále viac kontroverznou pretože i po vychovaní vlastnej slovenskej inteligencie zostávali lukratívne miesta prevažne v českých rukách.
| |
| − |
| |
| − | Slováci stále nastoľovali splnenie svojich štátoprávnych požiadaviek a to hlavne prostredníctvom A. Hlinku a M. Rázusa. 13. augusta 1933 predniesol Hlinka prejav v Nitre pri príležitosti oslavy 100. výročia postavenia Pribinovho chrámu.
| |
| − |
| |
| − | V prejave požadoval pre Slovensko snem, vlastnú administratívu , súdy a slovenčinu ako úradný jazyk. Z osláv sa stala protivládna demonštrácia za účasti zahraničných hostí a novinárov. Jeho Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS) sa stala významnou silou v slovenskom politickom boji.
| |
| − |
| |
| − | Napriek všetkým politickým problémom nového štátu je nepochybné, že pre Slovensko predstavoval veľký prínos. Hospodárske i kultúrne zaostávanie za českou časťou sa určite znížilo i keď rozdiely boli značné. Paradoxne k tomu prispel i Hitler. ČSR sa pri hrozbe zo strany Nemecka snažila preniesť časť zbrojného priemyslu na bezpečnejšie Slovensko a hlavne pre Považie to predstavovalo veľkú ekonomickú injekciu.
| |
| − |
| |
| − | Vývoj udalostí v čase po mníchovskej konferencii štyroch veľmocí (29.-30. septembra 1938) dostal na Slovensku veľmi rýchly spád. Z iniciatívy HSĽS sa zástupcovia väčšiny slovenských politických strán a skupín zjednotili na požiadavke politickej autonómie Slovenska a podpísali 6. októbra 1939 Žilinskú dohodu. Pripojili sa tak k návrhu HSĽS na presadenie zákona o decentralizácii zákonnej a výkonnej moci v ČSR.
| |
| − |
| |
| − | Požiadavky Žilinskej dohody pražská ústredná vláda arm. gen. Jana Syrového (v tom čase vykonávala i právomoci abdikovaného prezidenta republiky) akceptovala a ešte v ten istý deň telegraficky vymenovala poslanca a úradujúceho podpredsedu HSĽS Dr. Jozefa Tisa za ministra pre správu Slovenska. Na druhý deň bola vymenovaná päťčlenná slovenská krajinská autonómna vláda.
| |
| − |
| |
| − | Slovenská politická autonómia bola potvrdená aj legislatívne, ústavným zákonom z 22. novembra 1938. Nová forma štátoprávneho usporiadania mala podstatné znaky zväzového federatívneho štátu (po zverejnení ústavných zákonov v Zbierke zákonov bol zavedený oficiálny názov štátu Česko - Slovensko).
| |
| − |
| |
| − | 2. novembra 1938 sa vo viedenskom barokovom paláci Belvedér uskutočnilo „druhé kolo“ Mníchova, ktoré vošlo do dejín pod názvom prvá Viedenská arbitráž. Nespravodlivým arbitrážnym rozhodnutím stratilo Slovensko v prospech Maďarska rozsiahle územie v celkovej rozlohe 10 317 km2 s 854 431 obyvateľmi – z toho 230 000 Slovákov. Dodatočnou výmenou obcí medzi Slovenskom a Maďarskom uskutočnenej 7. marca 1939 stratilo Slovensko ďalších 132 km2 územia so 7 346 obyvateľmi.
| |
| − |
| |
| − | Nemecko, v zmysle protokolu z 20. novembra 1938, obsadilo Petržalku na pravej a Devín na ľavej strane Dunaja (37 km2 a 14 566 obyvateľov). Slovensko tiež prišlo o 215 km2 s 9 378 obyvateľmi na úkor Poľska (nie nadlho) podľa protokolu podpísaného zástupcami poľskej a československej vlády v Zakopanom 1. decembra 1938.
| |
| − |
| |
| − | Tieto straty boli citeľné i z hľadiska hospodárskeho. Slovensko stratilo časť „obilnice“ na Žitnom ostrove a niektoré podniky (najvýznamnejšie boli Komárňanské lodenice).
| |
| − |
| |
| − | Na Slovensku začal vnútropolitický vývoj rýchlo prechádzať od demokratických foriem vládnutia k autoritatívnym – zavedenie politickej cenzúry, násilné zjednocovanie politických strán a spoločenských organizácii, resp. úplný zákaz ich činnosti atď. Vo vedení HSĽS sa postupne presadilo radikálne krídlo usilujúce sa nahradiť existujúce autonómne postavenie Slovenska úplnou samostatnosťou.
| |
| − |
| |
| − | Vývoj smeroval k úplnej samostatnosti a to i otvorenými vyhláseniami najvyšších predstaviteľov HSĽS s protipražským nádychom.
| |
| − |
| |
| − | Česká generalita videla východisko v ozbrojených zásahoch voči odstredivým tendenciám na Slovensku - viď. tzv. Homolov puč. Vojenské a policajné sily obsadili rozhodujúce pozície (verejné budovy, úrady, komunikačné uzly) a internovali asi 250 „slovenských radikálov“. Tento jednoznačne protiústavný postup ústrednej vlády bol na Slovensku vnímaný všeobecne ako český útok na slovenskú autonómiu. Tento nezmyselný protislovenský mocenský zásah využilo samozrejme Nemecko na svoje záujmy.
| |
| − |
| |
| − | Hitler sa obrátil na odvolaného Tisa a pozval ho na rokovania do Berlína. Žiadal od neho odtrhnutie Slovenska a tým likvidáciu ČSR. V prípade nesúhlasu sa vyhrážal likvidáciou Slovenska hlavne v prospech Maďarska. Tiso súhlasil s podmienkou, že vyhlásenie musí schváliť slovenský parlament. Nemci nenechávali nič na náhodu a pripravovali sa aj na alternatívu možného vojenského zásahu voči Slovensku, o čom predstavitelia Slovenska vedeli.
| |
| − |
| |
| − | Na rokovaní 14.marca 1939 snem po upozornení na trvaní Nemecka na „bleskurýchlom“ vyhlásení odsúhlasil vznik Slovenského štátu a Snem Slovenskej krajiny sa premenil na Snem Slovenského štátu. Bola vymenovaná i nová vláda s predsedom Dr. J. Tisom.
| |
| − |
| |
| − | Napriek územným ústupkom Maďarsku dostali Maďari 12. marca 1939 súhlas na anexiu Podkarpatskej Rusi. 23. marca 1939 vypukla tzv. „Malá vojna“, keď Maďarsko napadlo Slovenský štát (s tichou podporou Nemecka a Poľska) a dúfalo v ďalšie územné zisky. Slovensko sa však ubránilo a Maďarsko sa stiahlo. Berlínu bolo jasné, že to nebude krátka vojna a tak zastavil Maďarov v expanzii, ale ďalej využíval nevraživosť svojich satelitov vo svoj prospech.
| |
| − |
| |
| − | Pri obsadzovaní Moravy 15. marca nemecká armáda prenikla na Slovensko až po rieku Váh a toto územie obsadila, pričom sa správala ako v okupovanej krajine. Všetok využiteľný materiál sa z obsadených území odvážal. Nemecko zabavilo veľké množstvo vojenskej výstroje a výzbroje vrátane lietadiel. Ako zámienku takéhoto drancovania použili Nemci predanie delostreleckého materiálu, umiestneného na území Slovenska, ktorý predala ústredná československá vláda ešte vo februári 1939 bez vedomia autonómnej slovenskej vlády. Slovensko po ťažkých rokovaniach napokon formálne západnú hranicu ubránilo s tým, že sa na slovenskom území vytvorila vojenská zóna s nemeckými posádkami pozdĺž celých moravsko - slovenských hraníc.
| |
| − |
| |
| − | Likvidácia Československa nenastala ústavnou cestou. Republika nezanikla podľa predpisov platnej ústavy z roku 1920. Vznikla akási dvojkoľajnosť. ČSR pokračovala svoju právnu existenciu vrátane exilovej vlády s určitými mocenskými funkciami vrátane ozbrojených síl a zahraničných ambasád. A na konci vojny sa vrátila i fyzicky na územie bývalého Československa (mimo Zakarpatskej Rusi).
| |
| − |
| |
| − | Slovenský štát však tiež spĺňal ústavnoprávne i faktické podmienky suverénneho štátu. Právne, ale i ekonomicky, však suverenitu nového štátu čiastočne obmedzovali zmluvy s Nemeckom.
| |
| − |
| |
| − | Pri posudzovaní Slovenského štátu si treba uvedomiť, že samostatné Slovensko nevyhovovalo len Slovákom, ale hlavne Nemcom. Kontrolovať krajinu za pomoci niekoľkých úradníkov je tajný sen každého diktátora. A to sa na Slovensku Hitlerovi úplne podarilo. Za plnej okupácie by síce mohol „vytrieskať“ zo Slovákov viac, ale za cenu neúmerne sa zvyšujúcich nákladov – vojsko, represálie, sabotáže, atentáty. Model Slovenského štátu plne zodpovedal nemeckým predstavám – samozrejme len do času „konečného riešenia“
| |
| − |
| |
| − | Ekonomika Slovenského štátu
| |
| − |
| |
| − | Vláda Jozefa Tisu hneď pri svojom ustanovení 14.3.1939 prijala vládne nariadenie č.3 a na ňu nadväzujúcu vyhlášku ministra financií č. 20 (16.3.1939), ktoré zmocnili bratislavskú filiálku Národnej banky Česko-Slovenskej vykonávať na Slovensku rôzne bankové úkony spadajúce do kompetencie samostatného ceduľového ústavu, najmä devízové, menové a úverové, s výnimkou práva vydávať bankovky, ktoré naďalej zabezpečovala Národná banka Česko - Slovenská v Prahe.
| |
| − |
| |
| − | Bratislavskej filiálke sa podriadili i ostatné filiálky a pobočky na Slovensku a tým sa stal Slovenský štát z právneho hľadiska samostatnou menovou oblasťou, hoci obeh platidiel vydaných Národnou Bankou Česko-Slovenskou zostal v platnosti až do 6.4.1939.
| |
| − |
| |
| − | Už 14.3.1939 vymenoval minister financií Mikuláš Pružinský za splnomocnenca vlády vo veciach Národnej Banky Jozefa Fundárka a poveril ho prípravnými prácami na založenie samostatnej Slovenskej národnej banky (SNB). K týmto prácam bol prizvaný i profesor národného hospodárstva Imrich Karvaš.
| |
| − |
| |
| − | V druhej polovici marca došlo k prerušeniu prípravných prác v SNB a čakalo sa na výsledky rokovaní slovenskej vlády s Nemcami v Berlíne. Výsledkom bola „Zmluva o ochrannom pomere medzi Nemecku ríšou a Slovenským štátom „ na 20 rokov, ktorá zaviazala slovenskú vládu „svoje vojenské sily organizovať v úzkej zhode s nemeckou brannou mocou“ a aj svoju zahraničnú politiku „viesť ... v úzkej zhode s nemeckou vládou“.
| |
| − |
| |
| − | Počas rokovaní v Berlíne (18.-23.marca) podpísali zástupcovia Tisovej vlády Vojtech Tuka a Ferdinand Ďurčanský dôverný protokol, ktorý konkretizoval „Ochrannú zmluvu“ v ekonomickej oblasti. Podľa neho sa mala ekonomika Slovenska vyvíjať a riadiť „so zreteľom na odbytové možnosti v Nemecku“.
| |
| − |
| |
| − | Slovenská strana sa snažila získať nejaký podiel z devízových rezerv a menového zlata už bývalej Národnej Banky Česko-Slovenskej, ale Nemci sa na túto tému odmietli vôbec rozprávať.
| |
| − |
| |
| − | Nemci dokonca zvažovali začlenenie Slovenska do spoločnej colnej a menovej únie a potom by sa Slovenská republika dostala na úroveň Protektorátu Čechy a Morava. Tomu sa reprezentanti Slovenska úspešne ubránili. Bolo to hlavne pre potrebu Nemecka rýchlo vyriešiť „slovenskú otázku“ a získať stabilnú oporu pri plánovanom ťažení do Poľska.
| |
| − |
| |
| − | Na rozdiel od protektorátu malo Slovensko NBS a vlastnú menu. V rozpore s preambulou „ochrannej zmluvy“ sa v dodatku, označenom ako „dôverný protokol“ taxatívne vymenovali záväzky Slovenského štátu voči Nemecku, ktoré hospodárske zdroje vydali úplne napospas nemeckým podnikom a zaväzovali jeho vládu uzavierať akékoľvek hospodárske dohody, či uskutočňovať hospodárske opatrenia až po konzultáciách s nemeckou stranou. „Slovensko“ - stálo v Protokole, „vstúpi do hospodárskych vyjednávaní s inými štátmi až po uzavretí zmluvy s Nemeckom a bude Nemecko o týchto vyjednávaniach priebežne informovať“
| |
| − |
| |
| − | Výsledkom protokolu bola kontrola nad poľnohospodárskou produkciou Slovenska, najmä chovom ošípaných a produkciou mlieka, nad lesným hospodárstvom a ťažbou dreva. Nemci si vyhradili prednostné právo na nerastné bohatstvo a pokiaľ išlo o domáci slovenský priemysel, možnosti jeho rozvoja v budúcnosti sa mali podriadiť dlhodobým strategickým plánom a záujmom Veľkonemeckej ríše.
| |
| − |
| |
| − | Aj bankový sektor bo zahrnutý do práce pre Nemecko: „Nemecká ríšska banka sa zúčastní vhodným spôsobom pri založení Slovenskej národnej banky a vyšle do riaditeľstva tejto banky jedného poradcu, ktorý bude spoluúčinkovať pri všetkých dôležitých rozhodnutiach. Slovenská vláda priberie tohto poradcu tiež k zostaveniu štátneho rozpočtu a nebude uzatvárať pôžičky bez jeho schválenia“.
| |
| − |
| |
| − | SNB vznikla ako účastinná spoločnosť kde Slovenskému štátu patrilo 60 % účastín a zvyšok si pre seba vyhradila nemecká strana prostredníctvom Deutsche Goddiskontbank Berlín. Na čelo SNB sa dostal Imrich Karvaš – veľmi erudovaný odborník v oblasti hospodárskeho a finančného práva (prednášal na Sorbone v Paríži, potom v Nemecku, v Anglicku, v USA – kde sa v roku 1937 stal členom Econometric Society Colorado Springs).
| |
| − |
| |
| − | I keď medzi stúpencami Tuku a Macha narazila jeho kandidatúra na odpor, vzhľadom na všeobecné pochybnosti o životaschopnosti nového štátu, Tiso potreboval na čelo SNB odborníka vysokej úrovne a tým bezpochyby Karvaš bol. Samozrejme ho však upozornil, že sa od neho očakáva len odborná práca – nie vstup do politiky.
| |
| − |
| |
| − | Karvaš bol spolu s Petrom Zaťkom jadrom skupiny „Hnutie slovenských regionalistov“ ktorí odmietali ľudácky autonomizmus, ale aj pražský centralizmus. Pre vedúcu ľudácku garnitúru a osobne Tisu, predstavovali slovenskí regionalisti jediných dostupných dobrých odborníkov pre vlastnú hospodársku politiku.
| |
| − |
| |
| − | Zaťko bol nominovaný Tisom na post ministra hospodárstva, ale tu už boli prívrženci Tuku silnejší a kandidatúra neprešla. Obaja – Zaťko i Karvaš – však zostali pre režim nenahraditeľní i napriek odporu značnej časti ľudáckych predstaviteľov. Na Slovensku tak vznikla unikátna situácia, kedy vládnuci režim pre svoju ekonomickú neodbornosť bol odkázaný na spoluprácu nezávislých ekonómov, ktorí sa postupne odčleňovali od štátnych štruktúr a pracovali na zvrhnutí režimu, ktorý ich na tie mesta dosadil.
| |
| − |
| |
| − | Značná časť „boja“ nezávislých odborníkov pod vedením Zaťku a Karvaša smerovala k minimalizácii škôd z obchodu z Nemeckom. Vzhľadom na nedostatok devíz prebiehal obchod pomocou bezhotovostného platobného styku, vyrovnávanie vzájomných pohľadávok a záväzkov z tzv. clearing, čo znamenalo, že všetko to, čo Slovensko dodalo Nemecku sa zapísalo na clearingový účet, na ktorom sa potom malo odpočítavať to, čo Nemci dodali Slovensku.
| |
| − |
| |
| − | V praxi sa tieto dohody zo strany Nemcov spravidla nedodržiavali, neponáhľali sa s protidodávkami a to tak dlho, dokiaľ slovenská strana nebola ochotná prijať vnucovaný nepotrebný alebo brakový tovar za ceny, ktoré Nemci nadiktovali. Postupne nemecký dlh voči Slovensku, tzv. clearingová špička, neprimerane narastal. Jednoducho povedané - Nemecko platilo málo, alebo vôbec za tovary a služby (v Nemecku pracovalo striedavo cez 100 000 slovenských robotníkov), ktorých im poskytoval Slovenský štát.
| |
| − |
| |
| − | Vzhľadom na tieto skutočnosti bolo pre prežitie Slovenského štátu nevyhnuté exportovať strategické položky i do iných krajín a dialo sa to napriek rozporom so zmluvami s Nemeckom. Nemci to síce neradi videli, ale vzhľadom na totálnu neschopnosť vyrovnávať si svoje záväzky to museli tolerovať.
| |
| − |
| |
| − | Chýbajúce zlaté rezervy si Slovenský štát snažil vybudovať obchodom s neutrálnymi štátmi, vlastnou ťažbou a v neposlednom rade i v rôznych protižidovských aktivitách po 14.marci 1939 (samozrejme niečo sa „stratilo“ i vo vreckách príslušníkov Hlinkových gárd).
| |
| − |
| |
| − | V septembri 1940 nadobudlo platnosť vládne nariadenie o súpise židovského majetku, túkajúce sa nielen priemyselných podnikov, živností, domového majetku a pôdnych celkov, ktoré už dovtedy boli predmetom arizácií, ale aj peňažných hotovostí uložených v bankách, šperkov, cenných papierov, pohľadávok, nehnuteľností náboženských obcí a pod. Podľa súpisných hárkov bola hodnota tohto majetku (po odčítaní pohľadávok) 3 187 657 000 Ks. Postupne sa tento majetok skonfiškoval.
| |
| − |
| |
| − | „Židovské zlato sa ocitlo v 20 zaplombovaných bedniach. Tuka s Machom chceli toto zlato zameniť za devízy, ale guvernér NBS nesúhlasil a v júli 1944 sa dostalo zlato do Kremnice (vzhľadom na riziko spojeneckých náletov na Bratislavu). Spolu s týmto zlatom skončil v Kremnici i „zlatý poklad slovenského štátu“, ktorý v zlate a devízach predstavoval 750 miliónov Kčs (kurz z roku 1945).
| |
| − |
| |
| − | Napriek drancovaniu zo strany Nemecka zostávalo slovenské hospodárstvo jedným z najstabilnejším (v porovnaní s okolitými štátmi). Používala sa pritom stará téza, zaužívaná na začiatku, hneď po prevrate zo 14.marca 1939, že v susedných štátoch je oveľa horšie a Slovensko zostáva „oázou blahobytu“ uprostred hladujúcej a krvácajúcej Európy. Nadsadene sa slovenskej korune prisudzoval aj názov „podunajský dolár“. Výmenný kurz Slovenskej koruny vzhľadom k nemeckej marke bol 12 : 1 a k protektorátnej korune 1 : 1.
| |
| − |
| |
| − | To, že na Slovensku bola v tom čase pomerne dobrá situácia v porovnaní so susedmi uznávala vo svojich spravodajských hláseniach i vedenie Komunistickej strany Slovenska pri svojich hláseniach do Moskvy.
| |
| − |
| |
| − | Na Slovensku bola vysoká zamestnanosť, ktorá bola spôsobená čiastočne vojnovou konjunktúrou v priemysle, odchodom časti pracovníkov do Nemecka, ale hlavne vysídlením takmer 20 tisíc českých štátnych zamestnancov a vyradením židovských obyvateľov z ekonomického života.
| |
| − |
| |
| − | Slovenskú ekonomiku na čas oživila vojnová produkcia pretože sa pre potreby vojny postavili viaceré závody, mnohé sa rozšírili a budovala sa infraštruktúra – cesty a železnice. Dvadsaťpäť slovenských zbrojných podnikov pracovalo priamo pre Nemecko, ktoré odoberalo všetko čo sa na Slovensku vyrobilo či vyťažilo – drevo, papier, kovy (mangán, ortuť, antimón, magnezit), azbest a hlavne potraviny.
| |
| − |
| |
| − | Vojnová konjunktúra však nebola rovnomerná a mnohé regióny upadli do problémov – hlavne banské revíry. V Handlovej bol aj najväčší štrajk v októbri 1940, kedy štrajkovali spolu nemeckí i slovenskí baníci. Toto bolo veľmi nepríjemné pre slovenskú vládu, ale hlavne Deutsche Partei, ktorá vždy hrdo vyhlasovala, že má svojich ľudí – teda slovenských Nemcov- pod kontrolou.
| |
| − |
| |
| − | Napriek všetkým problémom sa však podarili určité úspechy na poli vedy i umenia. Dobudovala sa bratislavská univerzita i Vysoká škola technická, vznikla Vysoká škola obchodná a v roku 1942 vznikla Slovenská akadémia vied a umení.
| |
| − |
| |
| − | Tieto skutočnosti pomáhali predstaviteľom HSĽS vytvárať o Slovenskej republike obraz ako o ostrove pokoja a blahobytu. Nemohlo to však zakryť čoraz evidentnejší charakter podriadenosti Slovenska nemeckým zámerom a väčšina dôležitých závodov prešla priamo do rúk nemeckých firiem.
| |
| − |
| |
| − | Typickou ukážkou bola výroba najsofistikovajšieho zbraňového systému na Slovensku – útočného lietadla Junkers Ju 87D-5. Slovenská vláda mala už od roku 1940 záujem o dodávky vtedy výkonného stroja (ešte v staršej verzii Ju 87B), ale pre vysokú vlastnú potrebu Nemci žiadosti zamietali.
| |
| − |
| |
| − | V roku 1942 sa situácia zmenila a Nemci sami navrhli slovenskej strane produkciu modernejšieho modelu Ju 87D priamo na Slovensku. Nutným predpokladom však bola podmienka, že celú výrobu budú organizovať nemecké firmy pre Luftwaffe, ako hlavného odberateľa, a že slovenské letectvo dostane len časť vyrobených strojov.
| |
| − |
| |
| − | V tej dobe začala ambiciózna česká (protektorátna) firma Mráz, úspešný výrobca malých športových lietadiel, budovať v Trenčianskych Biskupiciach pobočku svojho slovenského závodu v Nitre. Hoci samotná firma Mráz sa bránila, Nemci rýchlo presadili svoje vojenské záujmy Ríše a v Trenčianskych Biskupiciach sa postupne začala zavádzať výroba Ju 87 v rámci integrovaného strojárenského koncernu „Herman Göring Werke“.
| |
| − |
| |
| − | Ešte pred dokončením prevzala výrobné priestory nemecká firma Weser Bremen, ktorá sa stala skutočným užívateľom rodiacej sa Slovenskej továrne na lietadlá – STL. Je tragickou iróniou osudu, že sa niektoré tieto útočné stroje dostali do rúk Nemcov a úspešne zasahovali proti povstalcom počas SNP. Týkalo sa to Junkersov slovenského letectva (Vzdušných zbraní), ktoré v čase vypuknutia povstania technický personál plne vyzbrojil a vystrojil. Vinou nerozhodnosti niektorých veliteľov slovenskej armády sa dostali tieto lietadlá do rúk príjemne prekvapených Nemcov.
| |
| − |
| |
| − | Pri majetkových pohyboch v rámci odsunu českého obyvateľstva mnohí vedúci predstavitelia Hlinkových gárd poškuľovali po majetku pobočiek českých firiem pôsobiacich na Slovensku, ale keďže materské firmy v Čechách prešli do rúk nemeckého kapitálu tak i pobočky sa stali ich majetkom. Omnoho úspešnejšie pre nich dopadla „židovská otázka“ Židia boli zbavení svojich práv a samozrejme majetku, ktorý skončil v rukách mnohých slovenských arizátorov. O tento majetok mali záujem i slovenskí Nemci, ale i napriek protestom v Nemecku neboli úspešní.
| |
| − |
| |
| − | Židovská otázka je určite najcitlivejšou témou Slovenského štátu. I najväčší priaznivci tohto štátu uznávajú, že to nebola pozitívna vec, ale hneď tvrdia, že sa ináč nedalo, lebo však to Hitler tak chcel a čo sme mali robiť. Je to naozaj tak?
| |
| − |
| |
| − | Diskriminácia Židov v Slovenskom štáte nezačala deportáciami, ale podstatne skôr. Režim postupne obmedzoval židov čo je najlepšie vidieť na protižidovských zákonoch. Pozrime sa na tie ktoré mali veľký ekonomický dosah: „Zákon o židovských podnikoch a o židovských zamestnancoch v podnikoch.“ (1940)– výber:
| |
| − |
| |
| − | § 1. Židom a židovským sdruženiam sa zakazuje preberať alebo znovu zriaďovať hospodárske podniky (závody) a nadobúdať alebo preberať živnostenské oprávnenia akéhokoľvek druhu.
| |
| − |
| |
| − | § 2. Židia a židovské sdruženia môžu scudziť, zaťažiť a prenajať (prepachtovať) nehnuteľnosti, práva na nehnuteľnosti, hospodárske podniky (závody), akcie, kmeňové vklady, kuksy, závodné a iné podiely a previesť nájomné (pachtovné) práva tohto druhu len s osobitným písomným povolením. To isté platí pre záväzky nakladať uvedeným spôsobom s vymenovanými predmetmi.
| |
| − |
| |
| − | § 3. Župný úrad podrobí revízii živnostenské oprávnenia židov a židovských sdružení a odníme ich, ak zistí, že sú proti majiteľovi odôvodnené námietky s hľadiska verejného záujmu, alebo ak sa vyskytnú dôvody sociálne, ktoré vyžadujú odstránenie hospodársky nezdravého vlivu.
| |
| − |
| |
| − | § 4 Židovskí majitelia sú povinní na nápadnom mieste označiť svoje podniky a závody (prevodzovne) nápisom,, židovský podnik". Dôvodová zpráva: Všeobecné želanie, aby hospodársky život na Slovensku prešiel do rúk kresťanských, preniká stále viac a nachádza svoj výraz v častých vonkajších prejavoch. I keď doterajší stav nedovoľuje úplne odstránenie vlivu židovstva na slovenský hospodársky život, treba sa postarať aspoň o postupné preberanie hospodárskych hodnôt a funkcií od terajších židovských majiteľov, t. j. prevádzať takzvanú arizáciu, pod ktorou rozumieme činnosť majúcu za cieľ obmedzenie neúmerného počtu židov v hospodárstve.
| |
| − |
| |
| − | Tieto obmedzenia židovskej ekonomickej aktivity však nestačili a tak nasledovali ďalší zákon:
| |
| − |
| |
| − | „Ústavný zákon, ktorým sa vláda splnomocňuje, aby činila opatrenia vo veciach arizácie.“ (1940)-výber:
| |
| − |
| |
| − | „Vláda sa splnomocňuje, aby nariadením robila všetky opatrenia, ktoré sú potrebné : a) aby sa vylúčili Židia zo slovenského hospodárskeho a sociálneho života, b) aby majetok Židov prešiel do vlastníctva kresťanov.“
| |
| − |
| |
| − | Posledný dôležitý ústavný zákon ich posielal na smrť.
| |
| − |
| |
| − | Ústavný zákon o vysťahovaní Židov. (1942) – výber:
| |
| − |
| |
| − | §1. Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky.
| |
| − |
| |
| − | §2. Židia — slovenskí štátni občania, vysťahovaním podľa § l strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. Dôvodová zpráva: Podľa dohovorov s príslušnými ríšskonemeckými činiteľmi má Slovenská republika možnosť zbaviť sa všetkých Židov. Vláda nechce túto príležitosť premeškať a preto chce vysťahovaniu Židov dať čo najrýchlejšie zákonný podklad. ... Náklad spojený s premiestením Židov, bude uhradený z majetku židovského.
| |
| − |
| |
| − | Tento zákon bol síce doplnený paragrafmi, ktoré umožňovali udeľovať výnimky prezidentovi štátu, ale to nič nezmenilo na jeho zločinnosti. Tieto zákony mali na slovenskú ekonomiku veľký dosah. Veľké množstvo ľudí (hlavne arizátori) sa dostali k majetku, hnuteľnému i nehnuteľnému. Odchodom značného počtu Židov, ale i príslušníkov Protektorátu ostalo voľných bytov, ktoré samozrejme neostali prázdne. Niečo si zarobil i štát.
| |
| − |
| |
| − | Ako však žila väčšina Slovákov? Na to je najobjektívnejšia odpoveď znovu z archívnych dokumentov Snemu Slovenského štátu: „Zákon o zvýšení dane z liehu“. (1941)
| |
| − |
| |
| − | „Mimoriadnymi hospodárskymi a vojnovými udalosťami zvýšily sa štátne výdavky takou mierou, že na ich krytie pravidelné štátne príjmy nestačia. V snahe zachovať rovnováhu v štátnom rozpočte vzniká potreba hľadať nový vhodný prameň príjmov. Za takýto vhodný zdroj príjmov vláda považovala zvýšenie dane z liehu, ktoré nezaťaží vôbec nevyhnuteľné životné potreby obyvateľstva.“
| |
| − |
| |
| − | „Zákon o stíhaní a trestaní priestupkov podľa niektorých právnych predpisov o cenách a zásobovaní obyvateľstva“. (1942)
| |
| − |
| |
| − | „Súčasné hospodárske pomery, vyvolané vojnovým stavom, nútia štátnu správu urobiť všetky potrebné opatrenia, jednak aby zásoby poľnohospodárskych produktov, zvierat a živočíšnych výrobkov ako aj surovín a tovarov každého druhu sa spotrebovaly a užívaly s úzkostlivou šetrnosťou, jednak aby sa docielila spravodlivá distribúcia všetkých denných potrieb a ostatných tovarov medzi obyvateľstvom v rovnakej miere a najmä, aby vykorisťovanie hmotne slabších vrstiev obyvateľstva bolo bezpodmienečne zamedzené.“
| |
| − |
| |
| − | Je úplne zrejmé, že na Slovensku nebolo až tak zle, ale „zázrak“ sa nekonal. Celkovo mal Slovenský štát sklon k centralizácii vo všetkých aspektoch života vrátane ekonomiky. Bola snaha prevziať prírodné zdroje do rúk štátu. Preferovalo sa zlučovanie podnikov s ich následnou kontrolou štátu a niekedy i predajom do rúk nemeckého kapitálu. Nemecký záujem sa sústreďoval hlavne na ťažký a zbrojársky priemysel. Dosť rýchlo sa budovala infraštruktúra, hlavne cestná. O tom vypovedá dokument z tohto obdobia:
| |
| − |
| |
| − | „Vládny návrh na súhlas Snemu Slovenskej republiky podľa čl. XIII. zákona č. 1/1941 SI. z. s prechodným výdavkom Ks 238,500.000 na financovanie stavby ciest.“ (1941)
| |
| − |
| |
| − | Podľa smluvy uzavretej so schválením vlády Slovenskej republiky zo dňa 16. januára 1941 medzi Ministerstvom dopravy a verejných prác a Generálnym inšpektorom pre veci nemeckých ciest, Hlavnou stavebnou správou v Bratislave, Generálny inšpektor pre veci nemeckých ciest, vzhľadom na to, že celkový cestný stavebný program presahuje finančnú schopnosť Slovenského štátu, prevzal znášanie stavebného nákladu tých cestných ťahov, ktoré podľa smluvy on má previesť.
| |
| − |
| |
| − | Ukázalo sa však, že týmto ustanovením smluvy otázka financovania stavby nie je vyriešená, lebo Generálny inšpektorát tým, že zaplatí do nemecko-slovenského clearingu príslušný peniaz v ríšskych markách, neprodukuje súčasne na slovenskej strane tohto clearingu príslušné množstvo slovenských korún.
| |
| − |
| |
| − | Pri terajšom stave — slovensko-nemeckého clearingu súčasná produkcia slovenských korún je len vtedy možná, ak niekto na Slovensku bude dotyčnú platbu v RM. preddavkové vyplácať, inými slovami tieto RM slovenskými korunami kúpi. Preto vláda Slovenskej republiky dňa 16. januára 1941 rozhodla, aby Slovenská národná banka poskytla štátu na financovanie nemeckého stavebného cestného programu v r. 1940/41 kontokorentný úver a to do výšky 31,000,000 Ks bezúročné, nad to na 3% úrok s dobou splatnosti na 10 rokov. Úroky mala snášať Slovenská republika.
| |
| − |
| |
| − | Čo v preklade znamenalo, že teoreticky Nemecko financovalo Slovensku cesty, ale v praxi Slováci za vlastné peniaze budovali Nemecku infraštruktúru na vedenie vojny. Nebol to jediný prípad. Bol to i problém pracovníkov v Nemecku:
| |
| − |
| |
| − | „Z p r á v a rozpočtového výboru o vládnom návrhu finančného z zákona Slovenskej republiky, ktorým sa určuje štátny rozpočet na rok 1943“ (1942) – výber:
| |
| − |
| |
| − | ...že vláda bude musieť hľadať cesty a možnosti, ako snížiť zaťaženie štátnej pokladnice z titulu poukazov úspor robotníkov pracujúcich v Nemeckej ríši, ktoré výdavky nie sú síce v rozpočte zahrnuté, ale finančný zákon s nimi počíta.
| |
| − |
| |
| − | Slováci v Nemecku pracovali zadarmo a na ich platy sa skladali rodáci na Slovensku. To všetko zabezpečoval clearingový systém. Z hľadiska nemeckej Ríše to bol naozaj „zázrak“.
| |
| − |
| |
| − | V sociálnej politike sa preferovalo sociálne cítenie a pomoc štátu s odvolaním sa na kresťanské hodnoty. Bola snaha o zabezpečenie detí pracujúcich a zaviedli sa rodinné prídavky. Tieto sociálne vymoženosti sa však nevzťahovali na všetkých občanov, ale len na tých „správnych“.
| |
| − |
| |
| − | V roku 1943 sa v slovenskom hospodárstve začali prejavovať viaceré krízové javy, ktoré sa postupne premietali aj do životnej úrovne obyvateľstva. Boli problémy so zásobovaním, rástla korupcia a rozmáhal sa čierny trh s neobyčajne úžerníckymi cenami, ktoré si mohli dovoliť platiť iba majetnejší obyvatelia.
| |
| − |
| |
| − | Úmerne s rastom týchto hospodárskych ťažkostí rástla aj nespokojnosť obyvateľstva. „“Výkladná skriňa“ začala strácať lesk. Fakt, že v susedných krajinách vrátane Nemecka bola situácia horšia, nemohol trvale zadržať nespokojnosť.
| |
| − |
| |
| − | Ekonomická príprava povstania
| |
| − |
| |
| − | Protinemecky orientovaní politickí reprezentanti Slovenska koncom decembra 1943 deklarovali uznanie Československej republiky a to zjednotením politických strán ku spolupráci vytvorením Slovenskej národnej rady (SNR) tzv. Vianočná dohoda. SNR sa prihlásila k zahraničnému odboju proti Hitlerovi a k spoločnému štátu Čechov a Slovákov. Najdôležitejším bodom tejto dohody bola príprava ozbrojeného povstania a zvrhnutie nadvlády HSĽS.
| |
| − |
| |
| − | Najvyšší predstavitelia ekonomického života si uvedomovali, na rozdiel od politickej reprezentácie Slovenského štátu, neudržateľné postavenie Slovenského štátu v rámci Druhej svetovej vojny a postupne sa napájali na odbojové skupiny (neskôr i na SNR) a začali sa pripravovať na ozbrojené povstanie. Vďaka I. Karvašovi sa 2/3 hotovosti slovenskej meny dostalo do filiálky SNB v Banskej Bystrici a tým ju dali k dispozícií budúcemu povstaniu.
| |
| − |
| |
| − | Vojenská výzbroj a výstroj sa presúvala smerom do pripravovaných centier povstania a to skryto, pod rôznymi zámienkami. Najväčšiu úlohu v tejto „materiálnej skrytej vojne“ mal úrad „Ústredňa pre hospodárstvo surovinové a priemyselné“ na čele s predsedom P. Zaťkom. Tento úrad dokonca zabezpečoval materiálnu pomoc pre partizánske skupiny.
| |
| − |
| |
| − | Veľmi dôležitou časťou prípravy bolo vytvorenie značných rezerv pohonných hmôt na území stredného Slovenska, ktoré výrazne pomohli povstalcom v povstaní. Najväčšou stratou v tomto smere bolo, paradoxne, bombardovanie Štátnej rafinérie v Dubovej 20. augusta 1944 americkým letectvom a to napriek tomu, že povstalecké miesta dvakrát upozornili exilovú Benešovu vládu v Londýne na to, že rafinéria bude potrebná pre pripravované povstanie.
| |
| − |
| |
| − | Ekonomické fungovanie povstania
| |
| − |
| |
| − | Po vypuknutí povstania 29. augusta 1944 sa SNR ujala moci a utvorila ako výkonný orgán Zbor povereníkov, ktorý fakticky predstavoval povstaleckú vládu. Podľa Deklarácie SNR, prijatej 1. septembra 1944, Česko-Slovensko malo byť obnovené prakticky ako federatívny štát. SNR uznala Benešovu exilovú vládu.
| |
| − |
| |
| − | Beneš sa však snažil obnoviť ČSR ako unitárny štát a pokúšal sa vydávať Povstanie za svoju akciu a to vzbudilo v SNR značné rozpaky. Na priebeh povstania to však nemalo žiadny podstatný vplyv.
| |
| − |
| |
| − | Ihneď po vypuknutí povstania sa ukázala užitočnosť jeho ekonomickej prípravy. V závodoch na povstaleckých územiach sa okamžite rozbehla výroba zbraní a všetky tieto aktivity boli finančne zabezpečené.
| |
| − |
| |
| − | Všetky sociálne dávky, mzdy atď boli riadne vyplácané. Boli dokonca čiastočne vyplácané i na už stratených územiach. Neexistovali žiadne oficiálne rekvizície bez odplaty. Každý materiál potrebný pre povstanie sa okamžite vyplácal v hotovosti.
| |
| − |
| |
| − | Povereníctvo SNR stanovilo povinné odovzdávanie niektorých položiek (napr. pri zabíjačke), ale za odplatu. Väčšina potravín nebola zahrnutá do povinností, ale normálne sa odkupovala. Pracovníci vykonávajúci činnosti spojené s povinným odovzdávaním potravín boli kontrolovaní a v prípade nekalej činnosti tvrdo postihovaní a potláčaný bol i čierny trh.
| |
| − |
| |
| − | Vzhľadom na nedostatok ťažkých zbraní, bola veľmi dôležitá výroba troch pancierových vlakov vo zvolenských železničných opravovniach. Železiarne Podbrezová (za Slovenského štátu si ich prisvojil „Herman Göring Werke“). Sandrik Hodruša Hámre a iné menšie podniky sa pustili do výroby munície, mín a ostatného materiálu potrebného pre bojovú činnosť povstaleckých vojsk.
| |
| − |
| |
| − | V závere povstania boli maximálne využité existujúce zdroje na zabezpečenie prechodu z otvoreného spôsobu boja na partizánsky spôsob. Vyplatili sa všetky platy a sociálne dávky na tri mesiace dopredu.
| |
| − |
| |
| − | V noci zo 14. na 15. októbra bola časť zlata z Kremnice prepravená letecky do ZSSR a zvyšok bol ukrytý tak dobre, že ho Nemci neobjavili a po vojne bol k dispozícii pre ekonomickú obnovu povojnovej ČSR.
| |
| − |
| |
| − | Dr. Tiso sa dozvedel o zapletení Karvaša do prípravy povstania a vydal ho gestapu. 27. apríla 1945 bol odsúdený na smrť, ale prežil. Toto bola „odmena“ Tisa človeku, ktorý zabezpečil to, že mnohí Slováci označujú jeho Slovenský štát, za štát blahobytu (Po vojne si Karvaš „užil“ pozornosti i od komunistov a bol dvakrát odsúdený za velezradu, ale neskôr rehabilitovaný).
| |
| − |
| |
| − | Za kým stáli ľudia?
| |
| − |
| |
| − | Pri otázke akceptácie Slovenského štátu, hlavne v konfrontácii so Slovenským národným povstaním, si musíme uvedomiť ako sa v tomto ťažkom období zachovali naši rodáci. V podstate však existovali dve skupiny. Prvá čo chcela nejako prežiť toto obdobie a ostala pasívna. Druhá časť sa aktívne zapojila do povstania.
| |
| − |
| |
| − | Nejaké percento ľudí samozrejme stálo pri vtedajšom režime – hlavne tých čo profitovali v časoch Slovenského štátu. Nemci (spolu s časťou slovenských Nemcov) si museli vystačiť sami a ich podpora bola vo všeobecnosti zanedbateľná. Ľudia nielen bojovali, ale i kopali zákopy, pracovali v „zbrojárskom“ priemysle povstalcov, opravovali letiská po bombardovaní, starali sa o zásobovanie atď. Nedá sa určite hovoriť o nejakej občianskej vojne. Bola to vojna povstalcov s Nemcami a Tiso so svojou vládou boli v tomto zápase len bezmocnými trápnymi figúrkami.
| |
| − |
| |
| − | Väčšina pronemeckých režimov sa s postupným oslabovaním Nemecka a príchodom frontu ku svojim krajinám snažili o prechod na druhú stranu, ale režim Slovenského štátu bol totálne neschopný reálne ohodnotiť meniacu sa situáciu. Určite k tomu prispelo i vedomie vlastných zločinov (hlavne voči Židom a Rómom), ktoré zabetónovalo Dr. Tisa a jeho vládu v tomto beznádejnom postavení.
| |
| − |
| |
| − | Často sa dnes vyslovujú teórie na tému možného obsadenia „neposlušného“ Slovenska v časoch Slovenského štátu ako o neustálej hrozbe. Slúži to na ospravedlnenie deportácií a spolupráci Slovenska s Nemeckom. Treba si uvedomiť, že Hitler mal počas celej vojny neustále málo divízií na riešenie svojich akútnych potrieb. Samozrejme, že robil svaly na všetky strany, ale jeho možnosti boli dosť obmedzené. A pre trochu skúseného politika nemalo byť problém tento jeho „trik“ odhaliť.
| |
| − |
| |
| − | Ťažko je už dnes zistiť, čo čakali predstavitelia Slovenského štátu od takej slepej spolupráce s Nemeckom. Hitler sa vôbec netajil osudom slovanských národov a bezpochyby by po víťaznej vojne pracoval na likvidácii Slovanov ako takých a tam by už Tiso nemal pre Nemcov žiadnu hodnotu.
| |
| − |
| |
| − | Dušan Mihálik
| |
| − | http://www.prave-spektrum.sk/article.php?529
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | SLOVENSKO, TISO, FAŠIZMUS... KDE JE PRAVDA?
| |
| − | Publikované: Wednesday, 28.02. 2007 - 03:34:28
| |
| − | Téma: 784-788, 18.1.2007-18.2.2007
| |
| − | 784-788, 18.1.2007-18.2.2007
| |
| − | ROMAN ČONKA Arcibiskup Ján Sokol: „Ja si vážim pána prezidenta Tisu a veľmi vážim...“
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | Špekulácie o tom, či bola prvá slovenská republika fašistickou krajinou, sa nanovo rozbehli po výroku arcibiskupa Jána Sokola v diskusnej relácii televízie TA3 (odvysielané 27. 12. 2006) k životným podmienkam vtedajšieho štátu. Slovami: „Ja si vážim pána prezidenta Tisu a veľmi vážim, lebo sa pamätám ako dieťa. My sme boli veľmi chudobní, a keď on bol, sme boli teda na úrovni,“ vyvolal vlnu nesúhlasu a protestov v židovskej obci. Výrok arcibiskupa nepotešil ani Rómov a na Slovensku vyvolal diskusiu.
| |
| − |
| |
| − | ROMAN ČONKA
| |
| − |
| |
| − | ODSÚDENIE
| |
| − | Podľa predstaviteľov Ústredného zväzu židovských náboženských obcí na Slovensku arcibiskup svojim výrokom urazil všetky obete holokaustu. „Pre nás je takéto zavádzajúce hodnotenie totalitného Slovenského štátu neprijateľné. Najmä nás uráža nekritický obdiv pána arcibiskupa k tomuto rasistickému stavovskému štátu,“ uviedol zväz vo vyhlásení, ktoré poskytol ČTK (3. 1. 2007).
| |
| − | S výrokmi arcibiskupa o blahobyte vtedajšej doby nesúhlasí ani Ladislav Richter, predseda Rady mimovládnych organizácií rómskych komunít (RMORK) . V otvorenom liste, ktorý zaslal do redakcie považuje tvrdenia Jána Sokola za zarážajúce. „Domnievam sa, že ste pri svojich výrokoch nemysleli na ten štát, ktorý deportoval tisícky obyvateľov prenasledovaných menšín do koncentračných táborov,“ uviedol v otvorenom liste. Ako ďalej v liste píše, „blahobyt“ štátu mal pre rómsku menšinu podobu zákazu cestovania verejnými prostriedkami, zákazom vstupu do verejných budov, parkov. „Celé rómske osady boli násilne premiestňované. Toto ja osobne za materiálny, ani duchovný blahobyt nepovažujem,“ spresnil Ladislav Richter. Podľa neho je však dobré, že vyjadrenia arcibiskupa nezostali verejnosťou nepovšimnuté. „Som rád, že jasné stanovisko zaujal aj premiér SR Róbert Fico. Podľa neho bol prvý Slovenský štát fašistický a holokaust považuje premiér za jednu z najväčších tragédií 20. storočia,“ dodal pre Romano nevo ľil.
| |
| − | Odmietavé stanovisko vyjadrilo aj 14 slovenských intelektuálov a novinárov, ktorí požiadali katolícku cirkev, aby sa od výrokov Jána Sokola dištancovala. „Považujeme za škandalózne a neprípustné, aby vysoký cirkevný predstaviteľ vyjadroval na verejnosti svoj obdiv k protagonistom slovenského fašizmu,“ píše sa vo výzve, ktorú podpísali, okrem iných, ľavicoví publicisti Michal Havran mladší, Eduard Chmelár, vydavateľ Albert Marenčin, politológ Miroslav Kusý, či bývalý veľvyslanec v Maďarsku Štefan Markuš (ČTK 4. 1. 2007) .
| |
| − | Stanovisko zaujal aj Ing. Jozef Mezei, ktorý je riaditeľom Akadémie vzdelávania a výchovy Rómov. V liste, ktorý nám zaslal do redakcie, pokladá vyjadrenia Jána Sokola za zavádzajúce. „Čo tým chcel pán Mons. arcibiskup Ján Sokol povedať? Sám vie, že realita bola úplne iná a to hlavne v nedodržiavaní a porušovaní ľudských práv, genocíde Rómov, nespravodlivosti, ktoré sa dialo v období existencie vojnovej Slovenskej republiky, “ pýta sa Jozef Mezei. Ako ďalej dodal, Akadémia vzdelávania a výchovy je kresťanskou vzdelávacou inštitúciou, ktorá je zameraná na vzdelávanie a výchovu Rómov v duchu kresťanských hodnôt. „Nemôže súhlasiť s podobnými názormi a stanoviskami popredných predstaviteľov Slovenskej republiky,“ skonštatoval.
| |
| − | Chladní nezostali ani rómski aktivisti z Českej republiky. Hnutie rómskeho odporu (HRO) sa obrátilo aj na pápeža Benedikta XVI., ktorého žiadali, aby v budúcnosti zasiahol proti podobným výrokom. „Arcibiskup Sokol svojím nezodpovedným správaním poburuje Rómov, Židov a všetkých, ktorí boli v dobe slovenského štátu terčom neustáleho bezprávia. Sokol tým zároveň už z titulu predstaviteľa cirkvi vyzýva kresťanov k neuváženým reflexiám a k neonacistickým náladám,“ uviedol predseda a hovorca HRO Václav Miko (SITA 5. 1. 2007).
| |
| − |
| |
| − | POLITICI
| |
| − | Jasné stanovisko zaujal aj premiér Róbert Fico. On sám bol totiž autorom návrhu zákona o Pamätnom dni obetí holokaustu a rasového násilia, pripadajúceho na 9. september. Podľa jeho hovorkyne Silvii Glendovej, bude premiér pri každej príležitosti prejavovať úctu obetiam holokaustu a zároveň bude pripomínať zodpovednosť každého, vrátane prezidenta slovenského fašistického štátu J. Tisa. „Predseda vlády SR R. Fico v tejto súvislosti chce opätovne zdôrazniť, že tohto predstaviteľa slovenského fašistického štátu považuje za zodpovedného za deportácie nevinných ľudí židovského a rómskeho pôvodu, vrátane žien, detí a starcov do vyhladzovacích koncentračných táborov,“ informovala Silvia Glendová (SITA 5. 1. 2007) .
| |
| − | Podpredseda vlády Dušan Čaplovič vyjadril presvedčenie, že sa netreba vyhýbať diskusii o žiadnej téme. Totalitný štát, ktorým slovenský štát bol, zásadne porušoval ľudské práva svojich občanov, skonštatoval. Túto skutočnosť podľa neho potvrdzujú aj materiály, ktoré sa nachádzajú vo vatikánskych archívoch, ktoré sú otvorené pre historický výskum (TA3 V politike 7. 1. 2007).
| |
| − | Poslanec parlamentu Daniel Lipšic (KDH) označil pôsobenie katolíckeho kňaza Jozefa Tisa vo funkcii prezidenta slovenského štátu patrí k zlyhaniam. Za neoddiskutovateľné považuje, že na území štátu, na čele ktorého Tiso stál, sa diali veci nezlučiteľné s ľudskou dôstojnosťou (TA3 V politike 7. 1. 2007).
| |
| − | Vladimír Mečiar, predsedu ĽS- HZDS, uviedol, že jasné stanovisko k vojnovému slovenskému štátu majú zaujať hlavne historici. Každý štát a národ by mal podľa neho poznať svoju pravdivú minulosť. „My sa dnes budeme musieť pozrieť do vlastnej histórie, do vlastnej minulosti. Na to, na čo máme byť hrdí a pochváliť sa, ale to, čo nás ponižuje, verejne obnažiť. Už sa to nedá odkladať zo stola,“ povedal Vladimír Mečiar (SITA 8. 1. 2007).
| |
| − | Podľa podpredsedu SMK Gyula Bárdosa by arcibiskup Ján Sokol, po tom, čo sa pochvalne vyjadril o hospodárskych pomeroch počas Slovenského štátu a deklaroval svoj obdiv k osobe vtedajšieho prezidenta Jozefa Tisa, nemal zostať vo funkcii (SITA 14. 1. 2007). Rozruch, ktorý Sokol svojimi vyjadreniami vyvolal, ako aj skutočnosť, že čelí obvineniam zo spolupráce s komunistickou ŠtB, sú podľa G. Bárdosa príležitosťou pre katolícku cirkev, aby k minulosti zaujala zreteľné stanovisko. „Je tu šanca sa očistiť a urobiť poriadok aj v rámci katolíckej komunity,“ povedal v diskusnej relácii televízie JOJ Politika.sk. „Cirkev v Poľsku ukázala, ako sa postaviť k tejto téme,“ dodal s tým, že SMK nebude Sokola vyzývať, aby odstúpil.
| |
| − | Minister kultúry a podpredseda Smeru-SD Marek Maďarič si nemyslí, že ak sa niekto dotkne parciálnej otázky, akou sú napríklad hospodárske výsledky Slovenského štátu, „automaticky schvaľuje tie iné veci, ktoré sa v tom štáte a v tom období diali“ . Nespochybniteľným faktom však podľa neho je, že Slovenský štát mal fašizoidné znaky a Jozef Tiso ako jeho najvyšší predstaviteľ, nesie plnú politickú a morálnu zodpovednosť za to, čo sa v ňom dialo (SITA 14. 1. 2007).
| |
| − |
| |
| − | OBRANA
| |
| − | Tvrdenia, že na Slovensku bol za čias Tisa fašistický režim, rázne odmietla podpredsedníčka parlamentu SR a Slovenskej národnej strany (SNS) Anna Belousovová. Históriu Slovenska v rokoch 1939 – 1945 podľa nej nemožno vnímať čierno-bielo a pravdu o tomto období je nutné posudzovať v kontexte vojnových udalostí. Medzivojnový slovenský štát nepokladá za fašistický. „Nebol tu fašistický režim,“ vyhlásila v diskusnej relácii televízie TA3 V politike. (7. 1. 2007) Slovensko by sa podľa nej už touto historickou témou nemalo zaoberať, no postoj by mala zaujať katolícka cirkev.
| |
| − | Kritiku Jána Sokola odmieta aj tridsiatka signatárov, ktorí v liste upozornili, že kritika arcibiskupa je neodôvodnená. K takémuto stanovisku dospel Augustín Marián Húska (bývalý poslanec parlamentu) a Jozef Darmo (bývalý riaditeľ STV), spolu s ďalšími osobnosťami verejného života. „Kampaň proti arcibiskupovi Sokolovi vyhlasujeme za neodôvodnený útok na jeho osobu, ale aj na drvivú väčšinu občanov SR, ktorí sú členmi katolíckej cirkvi a jednoznačne ju odsudzujeme,“ píšu v otvorenom liste (TASR 16. 1. 2007).
| |
| − | Ján Sokol našiel podporu aj v Slovenskom hnutí obrody, ktoré odmieta mediálnu kampaň proti jeho osobe, pričom má plnú dôveru členov združenia. Podporu Jána Sokola a obdiv „práce“ Jozefa Tisa vyjadrilo aj ďalšie „národné“ združenie – Nové slobodné Slovensko (NSS)
| |
| − | Zvláštne, že jasné stanovisko nezaujala cirkev. Podľa niektorých predstaviteľov vyjadril Ján Sokol svoj súkromný názor, za ktorým si stojí. Cirkev sa od slovenského štátu ani od Tisa nikdy oficiálne nedištancovala. Posledným známym vyjadrením je list biskupov národnej rade z roku 1946, v ktorom vyjadrujú svoju vieru, že aj keď vojnový prezident urobil isté chyby, jeho úmysly boli len tie najlepšie. Politici sa pritom k slovenskému štátu vyjadrili už v roku 1990, keď parlament prijal deklaráciu odsudzujúcu kroky Tisovho režimu (SME 4. 1. 2007).
| |
| − |
| |
| − | NA ZÁVER
| |
| − | Ján Sokol si za svojimi vyjadreniami stojí, pričom odsúdil vtedajšie porušovanie ľudských slobôd. Podľa Vladimíra Mečiara sú na ťahu historici, ktorí by mali dať jasnú odpoveď o vtedajšom Slovenskom štáte, prezidentovi a všetkých okolnostiach vojnovej doby. Sokolove výroky našli svojich odporcov, no na druhej strane aj zástancov. K tejto téme by mal dať bližšie stanovisko aj Ústav pamäti národa, ktorého riaditeľom sa len nedávno stal historik (nominant SNS) Ivan Petranský, Ten Petranský, ktorý sa mal taktiež zúčastňovať osláv vojnového štátu. V rozhovore, ktorý poskytol denníku SME (1. 2. 2007) vyjadril obdiv k osobe Jozefa Tisa. Na otázku, či je potrebné vážiť si Jozefa Tisa odpovedal: „Možno je potrebné pozerať sa na Jozefa Tisa ako na človeka, politika, ktorý sa ocitol v situácii, ktorá nebola jednoduchá. Možno mnohé jeho kroky považovať za chybné, ale zase na druhej strane si myslím, že v mnohých smeroch pôsobil aj pozitívne. Zobral na seba obrovskú zodpovednosť, ktorú musel niesť. To, že existovali veľmi vážne negatíva, chyby a porušovanie ľudských práv, ešte neznamená, že tu neboli aj pozitíva.“
| |
| − | http://www.rnl.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=5878
| |
| − |
| |
| − | Slovenskí historici sa aj sedemnásť rokov po revolúcii sporia, aká bola Tisova úloha a zodpovednosť
| |
| − | Jozef Tiso rozdeľuje aj historikov
| |
| − |
| |
| − | Časť mladej generácie historikov tvrdí, že chce byť treťou cestou.
| |
| − |
| |
| − | BRATISLAVA. Kým historici, ktorí pôsobili pred revolúciou na Slovensku, sú k prezidentovi slovenského štátu z rokov 1939 – 1945 Jozefovi Tisovi skôr kritickí, ľudia, ktorí boli v exile, s ním otvorene sympatizujú.
| |
| − |
| |
| − | Prvých reprezentujú najmä Dušan Kováč a Ivan Kamenec, druhých Milan Ďurica a František Vnuk. Ďurica dokonca v najnovšej knihe o Tisovi navrhuje, aby bol blahorečený.
| |
| − |
| |
| − | Historik Matej Medvecký z Ústavu pamäti národa takúto polarizáciu nepovažuje za škodlivú. „Obe strany sú nútené argumentovať, čím prispievajú k formovaniu celkového obrazu.“ On sám počúva jedných aj druhých. „Napriek tomu sa snažím zohnať čo najviac informácií a vytvoriť si vlastný názor.“
| |
| − |
| |
| − | Marxisti verzus ľudáci?
| |
| − |
| |
| − | Medzi historikmi sa mezičasom sformovala aj skupina mladých ľudí, ktorí kritizujú výskum pred rokom 1989. „Mnohí bývalí marxisti nie sú schopní prekročiť svoj tieň. Ani jeden sa neospravedlnil za ideologické tézy, ktoré hlásali pred revolúciou,“ hovorí neformálny líder skupiny Martin Lacko. Myslí tým napríklad Dušana Kováča.
| |
| − |
| |
| − | „Nebol som členom strany,“ bráni sa Kováč. „Skôr naopak, držali ma v úzadí. To, že sa niekto narodil o niekoľko rokov skôr, neznamená, že ho automaticky niekam zaradíme.“ Kováč nepovažuje ľudí okolo Lacka za reprezentatívnu vzorku. „Mladí historici sú rôznorodí,“ hovorí.
| |
| − |
| |
| − | Lacko však rešpektuje Ivana Kamenca, hoci aj ten má podľa neho marxistickú minulosť. „Poznám historikov, ktorí sa venovali iným obdobiam, akoby mali písať na objednávku. Ale nezatracoval by som všetko, čo tu vzniklo pred rokom 1989,“ myslí si historik Michal Slivka.
| |
| − |
| |
| − | Lacko si cení najmä práce Ladislava Deáka, Viléma Prečana či Jozefa Jablonického, jediného disidenta v tomto prostredí.
| |
| − |
| |
| − | Problém ľudí ako Ďurica je podľa historika Milana Zemka v tom, že písali o štáte, ktorý zažili na vlastnej koži. „Publikovali spomienky aj štúdie, väčšinou išlo o apologetiku zaniknutého štátu.“ Ich výhodou podľa Zemka bolo, že sa dostali do západných archívov, kde získali veľa nových dokumentov. „Problém je v ich interpretácii.“
| |
| − |
| |
| − | Kamenec navyše hovorí, že Ďurica účelovo narába s číslami. „V jednej knihe píše, že v roku 1941 bolo na Slovensku cez 60 židovských škôl, kým v roku 1939 len 20. Nehovorí však, že v roku 1940 Židov vyhodili z obecných škôl, takže si museli vytvoriť vlastné.“
| |
| − |
| |
| − | Tretia cesta
| |
| − |
| |
| − | Mladí historici okolo Lacka tvrdia, že chcú byť treťou cestou. Nedávno sa však zastali nového šéfa ÚPN Ivana Petranského, ktorý povedal, že si Tisa váži.
| |
| − |
| |
| − | „Nesúhlasíme, ak niekto spochybňuje jeho odbornosť pre osobný názor, ktorý vyslovil,“ hovorí Lacko. Problém má však aj s Ďuricom, saleziánskym kňazom. „Kňaz nebude nikdy písať o inom kňazovi kriticky,“ myslí si Lacko.
| |
| − |
| |
| − | V čom teda spočíva tretia cesta? „Rozlišujeme medzi slovenským štátom a režimom, ktorý bol v jeho rámci.“ Štátnosť je totiž podľa Lacka pozitívna idea - bez ohľadu na okolnosti, za akých vznikla.
| |
| − |
| |
| − | „Nemám problém pripomínať si 14. marec 1939. Nedá sa všetko redukovať len na židovskú otázku,“ tvrdí Lacko.
| |
| − |
| |
| − | Kamenec však hovorí, že sa to nedá oddeliť. „Kedy sa postavilo viac škôl či tovární ako za komunizmu? To však neznamená, že to bol dobrý politický systém.“ Aj podľa Zemka treba jasne povedať, že „slovenský štát bol od začiatku diktátorský režim, ktorý vylúčil značnú časť obyvateľov z verejného života“.
| |
| − |
| |
| − | Lacko súhlasí, že Tiso nesie politickú zodpovednosť za riešenie židovskej otázky. „Iná vec je manévrovací priestor, ktorý mal. Myslím, že keby boli predstavitelia slovenského štátu jednotní, k deportáciám by nikdy neprišlo.“
| |
| − |
| |
| − | Sto rokov
| |
| − |
| |
| − | Zemko nepochybuje, že nastupujúca generácia historikov má talent. Odborne zdatní sú podľa neho ľudia v Historickom ústave SAV aj mladí historici na univerzitách. „Navyše, majú šťastie, že pracujú v slobodných pomeroch.“
| |
| − |
| |
| − | Medvecký z ÚPN hovorí, že pre mladých historikov sú výzvou aj nové dokumenty, ktoré nachádzajú od roku 1989. „V minulosti sa diskutovalo, či Tiso vedel o prípravách SNP. Z nových materiálov vyplýva, že o tom bol čiastočne informovaný.“
| |
| − |
| |
| − | Výrazný stredný prúd historikov však podľa Michala Slivku stále neexistuje. „Ideálne by bolo, keby sa okolo osobností vyhranili školy, ako je to bežné na Západe - napríklad v Nemecku funguje Kohlova škola.“
| |
| − |
| |
| − | Slivka si myslí, že slovenský štát bude možné objektívne zhodnotiť až sto rokov od jeho vzniku. „Počkajme ešte nejakých 30 rokov. Stále žijú pamätníci, ktorí ovplyvňujú aj mladých historikov.“
| |
| | | | |
| − | Ani dokumenty však samy osebe nestačia, povedal Slivka. „Každý vznikol za nejakých okolností, v každom je inkarnovaný duch konkrétneho človeka.“
| |
| − | http://www.sme.sk/c/3181824/Jozef-Tiso-rozdeluje-aj-historikov.html
| |
| | | | |
| | ==Geography== | | ==Geography== |
0.856 (high)
_-_St._Elizabeth%27s_Catedral_1.jpg)
