Jiri Trnka

Jiří Trnka (February 24, 1912 Plzeň - December 30, 1969 Prague) was Czech puppet maker, illustrator, motion-picture animator and film director, renowned for his puppet animations. He graduated from Prague School of Arts and Crafts. He created a puppet theater in 1936. This group was dissolved when World War II began, and he instead designed stage sets and illustrated books for children throughout the war. After the war ended, Trnka established an animation unit at the Prague film studio. Trnka soon became internationally recognized as the world's greatest puppet animator in the traditional Czech method, and he won several film festival awards. One animator called him "the Walt Disney of the East". He won an award at the Cannes Festival in 1946, just one year after he began working in film. His films were mostly made for an adult audience. Beginning in 1948, the communist Czech government began to subsidize his work, although this did not seem to affect the message or style of his work. He also created animated cartoons. He wrote the scripts for most of his own films. He died of heart trouble in 1969.

Life

Trnka grew up in a family that produced toys Český výtvarník a režisér animovaných filmů, ilustrátor, malíř a sochař. Jiří Trnka je spolu s H. Týrlovou a K. Zemanem tvůrce českého animovaného filmu. Vyrostl v rodině, kde se podomácku vyráběly hračky. V roce 1923 se seznámil s J. Skupou a začal hrát loutkové divadlo. V letech 1929-35 studoval u Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Téměř rok provozoval vlastní loutkové Dřevěné divadlo v sále Rokoka na Václavském náměstí (1936-37). V roce 1937 se poprvé setkal s loutkovým filmem, když pro režiséra reklamních filmů Karla Dodala vyrobil loutku Hurvínka. Událostí roku 1939 se na knižním trhu staly jeho ilustrace k pohádkové knize Míša Kulička. V témže roce zahájil scénografickou spolupráci s Osvobozeným divadlem (Nebe na zemi) a Národním divadlem v Praze, kde vyhrál soutěž na výpravu Smetanovy Libuše. Začátkem války začala jeho dlouholetá spolupráce s režisérem J. Frejkou (Shakespeare: Zimní pohádka a další inscenace, Plautus: Lišák Pseudolus, Klicpera: Zlý jelen). Za války se Trnka stal spolu s Adolfem Zábranským tvůrcem nového ilustračního typu pro děti, vedle dalších v roce 1941 ilustroval Karafiátovy Broučky a zároveň začala jeho dlouholetá spolupráce s Františkem Hrubínem (Říkejte si se mnou až po soubor Špalíček). Uprostřed okupace namaloval obrazový triptych Český Betlém (1943), v němž vyjádřil svou představu krásy, pokoje a míru. V roce 1945 spolu s mladými výtvarníky založil studio kresleného filmu Bratři v triku a na příštích 20 let se upsal filmu. Po reakci na válku (Pérák a SS) byl podle jeho námětu i uměleckého návrhu natočen první výtvarným názorem český kreslený film Zasadil dědek řepu. V té době začala Trnkova spolupráce se scenáristou Jiřím Brdečkou. V roce 1946 založil studio loutkového filmu, kam za ním přešli i jeho budoucí hlavní spolupracovníci Karel Látal a Břetislav Pojar. V roce 1947 natočil básnickou loutkovou suitu Špalíček, která se spolu s hudbou Václava Trojana stala vystižením národní představy o životě, štěstí, pokoji a práci. V roce 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík. V roce 1950 po třech krátkých filmech Román s basou, Árie prérie a Čertův mlýn usiloval se svými animátory v pohádce Bajaja o skutečné loutkoherectví. Po pohádce O zlaté rybce s vtipným komentářem v podání Jana Wericha dokončil v roce 1952 Staré pověsti české, v nichž v dokonalé syntéze hereckého slova, hudby, děje a stylizovaných stroze modelovaných loutek vystihl monumentalitu a velebnost starých mýtů. V roce 1954 pracoval na krátkých filmech podle Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka s komentářem Jana Wericha. Po realizaci ploškového filmu Dva mrazíci se od roku 1956 věnoval knižní ilustraci (Pohádky tisíce a jedné noci, Andersenovy Pohádky), jež v jeho pojetí dostala rysy bohatosti a výpravnosti. Podílel se v té době i na přípravě české expozice Expo 58 v Bruselu. V roce 1958 se vrátil k loutkovému filmu a pracoval na animátorsky náročné verzi Shakespearova Snu noci svatojanské. V roce 1961 opět ilustroval (Pohádky bratří Grimmů, Staré pověsti české). V roce 1964 natočil renesančně rozmarný film Archanděl Gabriel a Paní Husa a o rok později vyvrcholila myšlenkově závažným loutkovým filmem Ruka jeho řada filosofických snímků Vášeň a Kybernetická babička, jíž varuje před manipulací člověka stroji. V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci (Werichovo Fimfárum) a sám napsal a ilustroval půvabnou knížku Zahrada (1962), která byla i zfilmována. Je nositelem asi 50 ocenění z výstav, soutěží a filmových i výtvarných přehlídek. Trnkův přínos spočívá v osvobození českého, ale i světového kresleného a loutkového filmu z amerického vlivu a v prosazení velké výtvarné náročnosti a v poetickém ladění. Na jeho práci pak osobitě navazovali jeho dlouholetý spolupracovník Stanislav Látal, Václav Bedřich, Adolf Born, Zdeněk Smetana a celá řada dalších. V roce 1967 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale nemoc mu ztěžovala a nakonec i znemožnila uměleckou práci. (Jan Pömerl)

Narodil se roku 1912 v Plzni, kde prožil své dětství. Z Plzně vedla Trnkova životní cesta nejen relativně záhy do Prahy, ale vlastně do celého světa, kde byl znám a oceňován jako autor animovaných, kreslených a loutkových filmů. Obdržel za ně řadu uznání a prestižních cen např. Moliérovu cenu nebo Cenu H. Ch. Andersena aj. K nejznámějším filmům patří: Bajaja, Zvířátka a Petrovští, Císařův slavík, Arie prérie, Špalíček, Staré pověsti české, Osudy dobrého vojáka Švejka a četné jiné, vždyť jich bylo na tři desítky. Jiří Trnka vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu se zaměřením na užitou grafiku. Byl však doslova z rodu výtvarných všeumělů – vynikající kreslíř, grafik, ilustrátor, malíř i sochař, scénograf, navrhoval hračky. Svými knižními ilustracemi si získal uznání snad všech generací. Děti těšil obrázky třeba k Broučkům, veršům, pohádkám a říkankám Fr. Hrubína, k pohádkám bratří Grimmů či H. Ch. Andersena. Trochu odrostlejším neotřelým způsobem přiblížil Staré pověsti české a další tituly. Pohádky měl moc rád, byl totiž obdařen osobitým obrazným viděním světa. Nepostrádal rovněž smysl pro krásný laskavý humor, který dokázal uplatnit v celé své tvorbě. Také neotřelá poetičnost a hluboká lidskost opřená o obecné morální hodnoty byla trvale všudypřítomná v celém Trnkově díle. Patřil však k pozoruhodným osobnostem i po fyzické stránce. Mohutný, sporý, s charakteristicky utvářenou hlavou. Prý toho nikdy moc nenamluvil, spíše pečlivě vážil slova. Měl rád děti, své i ostatní, jim ostatně věnoval značnou část své tvorby. Jiří Trnka zemřel 30. prosince 1969 v Praze, ještě ne šedesátiletý. http://osobnosti.unas.cz/#Ji%F8%ED%20Trnka

Walt Disney of the East

After he saw Trnka's wide screen puppet feature film The Midsummer Night's Dream at the Cannes Film Festival in 1959, English journalist labeled Trnka "Walt Disney Of The East". This is viewed by some as an exaggeration, citing the differences between the two great artists such as Disney's focus on the children or family audience, while most of Trnka's films targeted the adult audience.

Trnka arrived to the first post-war Cannes Festival in 1946 with his three cartoons (his filmmaking career had only begun on May 29, 1945, when a group of young animators asked the famous book illustrator to become their boss). Despite the fact that his fairytale cartoon The Robbers and the Animals won the festival, another film that was entered, The Present,was of more importance to Trnka's work. The Present, written by J. Brdecka, was a cartoon for adults — a satire with Trnka's very own individual art design and a non-Disney way of storytelling. This film was completely misunderstood until Stephen Bosustow congratulated Trnka on it three years later. It was a visible step that divided post-war animation into two groups: the productions of big studios (classics) and films that were modern expressions, created in form and content by strong, individual personalities.

Puppets Come Alive

Trnka's preference was for puppets, whom he loved and elevated above all other kinds of art.

The Czech Year (Spalicek, which refers to illustrated folk songbooks and also a piece of wood) is a very significant work for Trnka's career. Asked twenty years later which of his films he liked the most, he answered The Czech Year. This was not an answer of a patriot, although the film is a cycle of six parts illustrating the old Czech folk customs around the year. When he started working on it in 1946, Christmas was drawing in, so he opened with "The Bethlehem" sequence, which was inspired by his own painting. The screening of this first portion of the film met with great success and led to the cycle's expansion to six parts. The Czech Year, his first puppet feature film, was internationally acclaimed for the beautiful, brilliant animation of unpretentious and unembellished wooden puppets and music inspired by Czech folk songs.

Trnka took on modern issues in the film Cybernetic Grandma.

The Hand was Trnka's last, and some say greatest, film. An artist, happy in his life, devotes his time making a pot for his favorite flower. But a giant hand appears and orders him to create a statue of a hand instead. He resists at first, but the hand is all powerful and he is forced to submit, at the cost of his liberty and ultimately his life. This darkly humorous allegory on totalitarianism, which won the top prize at the Annecy International Animation Festival, was banned in Communist Czechoslovakia.

Story of the Bass Cello is based on Chekhov's story about a bass player whose clothes are stolen while he's bathing in a river. When he happens upon a beautiful maiden in the same predicament, he hides her in the case of his large double-bass.

Merry Circus is neither a puppet film nor a cartoon, but an entirely unique means of expression and technique. Made from stop action photography of paper cutouts, the movement in this film, whether it's juggling seals or acrobats flying through the air, is magical.

Trnka Documentary

This brief documentary offers a glimpse of Trnka’s genius. Includes clips of him working on his puppets and excerpts from such films as Grandpa Planted a Beet, The Czech Year, Prince Bayaya and The Good Soldier Schweik.

A Drop Too Much is a tragic tale of a motorcyclist who, happily on his way to meet his fiancee, stops at a tavern with disastrous consequences. Trnka was the art director on this early warning against drunk driving.

Song of the PrairieAnother Trnka masterpiece, a parody of the wild American West, where the pistol rules the roost, timidity has no place, and love blossoms at first sight. Emperor's NightingaleThis English version, featuring a narration by Boris Karloff, has been digitally remastered. It is a puppet animation classic based on the Hans Christian Anderson story about how the song of a simple nightingale teaches an Emperor to revolt against the rigid protocol of his glittering but shallow world. When released recently on home video, the Washington Post called it "a lost classic happily found again" and Wired magazine "one of the most stunningly beautiful animated films ever released" and "a masterpiece of filmmaking and a production that elevates the art form to new heights." http://www.rembrandtfilms.com/jiritrnka.htm

Symbiosis with Communist Censorship

With the February 25, 1948, takeover of the post-war Czechoslovakia by the Communist Party, which gradually prompted many artists and famous personalities into exile, Trnka found himself not only unrestrained in his creative genius but also subsidized, for even the Communists enjoyed his work. They took the puppet stories to be meant for children; therefore, they did not censor or blacklist them. However, two parts of the film Spring, with a procession of Christians, and The Legend of St. Prokop were banned on grounds of religious propaganda until the late 1980s. When Trnka finished the national fairytale Bajaja in 1950, he was greatly honoured by the regime. But when he wanted to adapt Don Quijote in 1951, his project was banned by the Government as too cosmopolitan.

There always existed two sides to the Government's "generous" hand. Instead of Don Quijote,he was pressed to create historic myths in The Old Czech Legends(1952). Trnka didn't want to. He'd rather have quit working at the studio and gone back to illustrating children's book, but in solitude he found the clue to this theme. There are strong and brilliant scenes in the film, great character animation and superb music, more in the way of Janacek than Smetana. Trnka became a real filmmaker with this film but he was right: such a theme had a very limited audience. Even Czechs did not appreciate a filmed version of the history that they had to learn at school.

Jiri Trnka — Walt Disney Of The East! (continued from page 1) Several of Trnka's films were banned for religeous images like this one in The Archangel Gabriel and Lady Goose. © Kratky Film Praha. Trnka at work on Good Soldier Shweik. © Kratky Film Praha.

After this limited success, he did three short adaptations of Hasek's famous classic The Good Soldier Sweik(1954) which made Trnka loved by the whole nation at last. But he was still looking for an internationally known classic story where he could speak to the audience using his art. He was a kind of Renaissance man unfortunately born in the wrong time and wrong country. But in 1955 he started and in 1959 he finished his masterpiece, the wide screen puppet feature film The Midsummer Night's Dreamand — it failed. Both abroad and at home too. Even — or because — this adaptation of Shakespeare contains Trnka's entire opinions and esthetic notions about a puppet film. The elements he used were: an internationally known story, a carefully prepared screenplay (co-writer J. Brdecka), perfect characters and brilliant puppet animation, not too much dialogue and only a few lines of narration from time to time. Trnka never allowed lip-synch, he thought it was barbaric for puppets-sculptures-subjects of art to be treated in this manner. Music was always preferred to the spoken word. He often discussed his projects with the composer (V.Trojan) before he beginning work on a screenplay. When the musical score was composed before the animation and he liked it — he would even change his animation arrangement to fit the music. I think it is obvious why his Dreamfailed by most of journalists abroad and by ordinary adult audience too: they felt themselves lost in the picturesque but intricate story. I'm afraid they were not prepared for it. Trnka was strongly criticized at home as creating l'art pour l'art (art for art's sake) and loosing touch with the working class. Let's see the film today! Not on TV but on the wide screen at the cinema as it was intended and created by its creator to be. Trnka shot the film with two parallel cameras (classic and wide screen format which was a novelty at that time) because he did not believe in "compositions seen through a mailbox slot." Thus he created gorgeous work.

A reception of The Dreamwas a great disappointment for Trnka, he worked for years on it. Days and nights were spent in shooting, with everybody sleeping in the studio. It cost him his health but he was a strong man and a workaholic. He went back to his book illustrating, painting and sculpture but in the next few years he made another four short puppet films: The Passion(1961), The Cybernetic Grandma(1962), The Archangel Gabriel and Lady Goose after Boccacio(1964) and the classic The Hand (1965). The Artist from The Hand. © Kratky Film Praha. Watch a clip from The Hand and witness why Trnka is the master. © Rembrandt Films. All Rights Reserved.

The Hand The last of Trnka's films, The Hand, was an unexpected and surprising break in his work thus far. It was something completely new in content and form. The Handis a merciless political allegory, which strictly follows story outline without developing lyrical details as usual; it had a strong dramatic arc with deep catharsisin the end. Trnka had used a combination of his typical funny-foolish but undefeated, ordinary man puppet as the protagonist and a live-action human hand (naked or in gloves) as the despotic antagonist. When The Handwas released it was officially declared as Trnka's criticism of the Cult of Personality (Stalin), but for all people, it was an alarming allegory of human existence in a totalitarian society. The film had the strong up-to-date story about the Artist and the omnipresent Hand, which only allowed the Artist to make sculptures of the Hand and nothing else. The Artist was sent to a prison for his disobedience and pressed to hew a huge sculpture of the Hand. When the omnipresent Hand caused the Artist's death, the same Hand organizes the artist's State funeral with all artists honoured. Trnka, for the first time, openly expressed his opinion about his own inhuman totalitarian society. The Handwas one of the first films that helped to open the short Prague's Spring. It is curious that Trnka predicted his own fate in it. When Jiri Trnka died in November 1969 (at only 57 years of age), he had a State funeral with honours. Only four months later, The Handwas banned; all copies were confiscated by the secret police, put in a safe and the film was forbidden for screening for next twenty years. A seventeen minute long puppet film intimidated the unlimited power of the Totalitarian State. In the 1970s and 80s, we already could find many such examples: films by Jan Svankmajer at the time. The importance of gifted and intelligent animation for an adult audience will never fade. I am sure if Trnka's film The Handwas seen by people in any totalitarian country today, it would help them to believe, as it helped us to believe: We shall overcome! And we did.

To learn more about Trnka's work, view clips from The Emperor's Nightingale and One Drop Too Many.

A collection of Trnka's world famous puppet films is available in a 3-tape collection at the AWN Store.

Edgar Dutka is a scriptwriter, animation historian and professor at The Academy of Performing Arts in Prague. http://www.awn.com/mag/issue5.04/5.04pages/dutkatrnka.php3

Many people consider Jiri Trnka the greatest puppet animator the world has ever seen. This Czech master directed some of the most acclaimed animated films ever made. He continues to astound audiences, particularly those not familiar with his work. In 1966, four years before his death, Newsday lauded him as "second to Chaplin as a film artist because his work inaugurated a new stage in a medium long dominated by Disney."

Jiri Trnka Studio

Along with his fellow animators, in 1946 he established a small studio of puppet films (renamed The Studio of Jiri Trnka where puppets would "move on the screen". Jiri Trnka founded the studio in 1947. Like the artist, whose work has been labeled "active dreaming" thanks to his combining of imagination and poetry with invention and realism, the studio's output is marked by creativity, superb animation techniques, and wisdom and moral values, both in commercial series production and the production of commercials. The Studio's focus is the Czech puppet film, namely the classic animated puppet films, which are rare and unique and are not shot almost anywhere else in the world.

Jiri Trnka Studio regularly receives awards from major film festivals in Germany, Canada, Japan and Croatia. Renowned for its tradition and experience, it has worked with all possible technologies employed in the production of animated film, including puppet animation, the studio's most heavily used production method, semi-plastic film, flat-surface film, pixilation (animation of objects), and the plasticine method. A combination of these technologies is also used, as well as electronic superimposition of animated inputs into live features, front and back projections, backgrounds for computer animation, etc. It handles all stages of the project from script-writing to distribution and merchandising.

http://www.kratkyfilm.com/catalogue/kf/studiojt.htm

Style??

Jan Werich testified to Trnka's artistic genius, who was able to paint using both hands. Once Werich visited Trnka's studio and, unbenokwnst to Trnka, saw him painting the background?? on glass planes. Werich thought he was dreaming, so he came over and asked, "Excuse me, are you painting with both hands?" Said Trnka, "Well, not always, but those morons are not around and we are running out of time [children's movie project]." http://www.radio.cz/cz/clanek/82021

In most cases, his films became first successful abroad. Trnka attributed this to the fact that in Czechoslovakia, the poeticism and perhaps naiveté found in his work was a common fare, whereas the West was inundated by somewhat tougher production. His films Ty filmy měly většinou úspěch až později, na začátek skoro nikdy, ani tady, ani snad v cizině. Vždycky to bylo rok, dva, tři, než si to lidi uvědomili a pak najednou se to začalo velice líbit a začali to chápat." A. J. Liehm: "Já bych se chtěl zeptat ještě na jednu věc. Vy jste mluvil o tom, že ten úspěch byl motivován rozdílem mezi tím, co je na Západě na trhu v dostatečném množství a tím, co tam schází. Ale já myslím, že tady hrála roli ještě jedna důležitá věc, to znamená, že se tady na plátně poprvé objevily loutky." J. Trnka: "Jistě je to určitá zvláštnost a jistě je to taky k tomu úspěchu přispělo. U nás je to celkem dosti zvyklá věc a tradiční. Tak to u nás tak nepřekvapovalo, tam ano. Ovšem já jsem nikdy nevěřil, že by to bylo jenom těmi loutkami, ten úspěch. Velmi záleželo na to, co se říká. Nejenže to je atraktivní, že se to pohybuje." http://www.radio.cz/cz/clanek/81813

http://www.radio.cz/cz/clanek/85414 (audio by trnka)

Jiří Trnka (1912-1969) Český výtvarník, ilustrátor, scénárista a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, zakladatel studia 'Bratři v triku' (1945). Narodil se v Plzni. Zpočátku navrhoval a vytvářel kulisy pro divadlo J. Skupy v Plzni, v době druhé světové války se zapojil do pražského divadelního života návrhy scén a kostýmů. Jeho první kreslené filmy ('Zasadil dědek řepu', 'Zvířátka a Petrovští', 'Pérák a SS') zaujaly lyrickým líčením a poetickým výtvarným pojetím. Osobitou režijní koncepci rozvinul v loutkových filmech, v nichž volil snové a pohádkové náměty, které se staly východiskem k vyjádření poselství obecného i nadčasového významu ('Špalíček', 'Císařův slavík', 'Árie prérie', 'Román s basou', 'Bajaja', 'Staré pověsti české', 'Dva mrazíci', tři díly 'Osudů dobrého vojáka Švejka', 'Sen noci svatojanské', 'Kybernetická babička', 'Ruka', 'Archanděl Gabriel a paní Husa'). Ilustrátor dětských knih (J. Karafiát 'Broučci', J. Horák 'České pohádky'). V posledních letech života se kromě práce pro 'Expo 67' v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci (Werichovo 'Fimfárum') a sám napsal a ilustroval půvabnou knížku, která byla i zfilmována. Je nositelem asi 50 ocenění z výstav, soutěží a filmových i výtvarných přehlídek. Trnkův přínos spočívá v osvobození českého, ale i světového kresleného a loutkového filmu z amerického vlivu a v prosazení velké výtvarné náročnosti a v poetickém ladění. Na jeho práci pak osobitě navazovali jeho dlouholetý spolupracovník Stanislav Látal, Václav Bedřich, A. Born, Zdeněk Smetana a celá řada dalších. V roce 1967 byl jmenován profesorem 'Vysoké školy uměleckoprůmyslové', ale nemoc mu ztěžovala a nakonec i znemožnila uměleckou práci. Zemřel v Praze.

1. Zahrada, 1962 (próza) Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993

Kolektiv autorů: Všeobecná encyklopedie Universum, Odeon, Praha 2001 http://libri.cz/databaze/kdo20/search.php http://literatura.kvalitne.cz/trnka.htm

Jiří Trnka

Narodil se roku 1912 v Plzni, kde prožil své dětství. Z Plzně vedla Trnkova životní cesta nejen relativně záhy do Prahy, ale vlastně do celého světa, kde byl znám a oceňován jako autor animovaných, kreslených a loutkových filmů. Obdržel za ně řadu uznání a prestižních cen např. Moliérovu cenu nebo Cenu H. Ch. Andersena aj. K nejznámějším filmům patří: Bajaja, Zvířátka a Petrovští, Císařův slavík, Arie prérie, Špalíček, Staré pověsti české, Osudy dobrého vojáka Švejka a četné jiné, vždyť jich bylo na tři desítky. Jiří Trnka vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu se zaměřením na užitou grafiku. Byl však doslova z rodu výtvarných všeumělů – vynikající kreslíř, grafik, ilustrátor, malíř i sochař, scénograf, navrhoval hračky. Svými knižními ilustracemi si získal uznání snad všech generací. Děti těšil obrázky třeba k Broučkům, veršům, pohádkám a říkankám Fr. Hrubína, k pohádkám bratří Grimmů či H. Ch. Andersena. Trochu odrostlejším neotřelým způsobem přiblížil Staré pověsti české a další tituly. Pohádky měl moc rád, byl totiž obdařen osobitým obrazným viděním světa. Nepostrádal rovněž smysl pro krásný laskavý humor, který dokázal uplatnit v celé své tvorbě. Také neotřelá poetičnost a hluboká lidskost opřená o obecné morální hodnoty byla trvale všudypřítomná v celém Trnkově díle. Patřil však k pozoruhodným osobnostem i po fyzické stránce. Mohutný, sporý, s charakteristicky utvářenou hlavou. Prý toho nikdy moc nenamluvil, spíše pečlivě vážil slova. Měl rád děti, své i ostatní, jim ostatně věnoval značnou část své tvorby. Jiří Trnka zemřel 30. prosince 1969 v Praze, ještě ne šedesátiletý. http://osobnosti.unas.cz/#Ji%F8%ED%20Trnka

Jiří Trnka Jiří Trnka

• 24. února 1912, Petrohrad na Plzeňsku, + 30. prosince 1969, Praha

Český výtvarník a režisér animovaných filmů, ilustrátor, malíř a sochař. Jiří Trnka je spolu s H. Týrlovou a K. Zemanem tvůrce českého animovaného filmu. Vyrostl v rodině, kde se podomácku vyráběly hračky. V roce 1923 se seznámil s J. Skupou a začal hrát loutkové divadlo. V letech 1929-35 studoval u Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Téměř rok provozoval vlastní loutkové Dřevěné divadlo v sále Rokoka na Václavském náměstí (1936-37). V roce 1937 se poprvé setkal s loutkovým filmem, když pro režiséra reklamních filmů Karla Dodala vyrobil loutku Hurvínka. Událostí roku 1939 se na knižním trhu staly jeho ilustrace k pohádkové knize Míša Kulička. V témže roce zahájil scénografickou spolupráci s Osvobozeným divadlem (Nebe na zemi) a Národním divadlem v Praze, kde vyhrál soutěž na výpravu Smetanovy Libuše. Začátkem války začala jeho dlouholetá spolupráce s režisérem J. Frejkou (Shakespeare: Zimní pohádka a další inscenace, Plautus: Lišák Pseudolus, Klicpera: Zlý jelen). Za války se Trnka stal spolu s Adolfem Zábranským tvůrcem nového ilustračního typu pro děti, vedle dalších v roce 1941 ilustroval Karafiátovy Broučky a zároveň začala jeho dlouholetá spolupráce s Františkem Hrubínem (Říkejte si se mnou až po soubor Špalíček). Uprostřed okupace namaloval obrazový triptych Český Betlém (1943), v němž vyjádřil svou představu krásy, pokoje a míru. V roce 1945 spolu s mladými výtvarníky založil studio kresleného filmu Bratři v triku a na příštích 20 let se upsal filmu. Po reakci na válku (Pérák a SS) byl podle jeho námětu i uměleckého návrhu natočen první výtvarným názorem český kreslený film Zasadil dědek řepu. V té době začala Trnkova spolupráce se scenáristou Jiřím Brdečkou. V roce 1946 založil studio loutkového filmu, kam za ním přešli i jeho budoucí hlavní spolupracovníci Karel Látal a Břetislav Pojar. V roce 1947 natočil básnickou loutkovou suitu Špalíček, která se spolu s hudbou Václava Trojana stala vystižením národní představy o životě, štěstí, pokoji a práci. V roce 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík. V roce 1950 po třech krátkých filmech Román s basou, Árie prérie a Čertův mlýn usiloval se svými animátory v pohádce Bajaja o skutečné loutkoherectví. Po pohádce O zlaté rybce s vtipným komentářem v podání Jana Wericha dokončil v roce 1952 Staré pověsti české, v nichž v dokonalé syntéze hereckého slova, hudby, děje a stylizovaných stroze modelovaných loutek vystihl monumentalitu a velebnost starých mýtů. V roce 1954 pracoval na krátkých filmech podle Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka s komentářem Jana Wericha. Po realizaci ploškového filmu Dva mrazíci se od roku 1956 věnoval knižní ilustraci (Pohádky tisíce a jedné noci, Andersenovy Pohádky), jež v jeho pojetí dostala rysy bohatosti a výpravnosti. Podílel se v té době i na přípravě české expozice Expo 58 v Bruselu. V roce 1958 se vrátil k loutkovému filmu a pracoval na animátorsky náročné verzi Shakespearova Snu noci svatojanské. V roce 1961 opět ilustroval (Pohádky bratří Grimmů, Staré pověsti české). V roce 1964 natočil renesančně rozmarný film Archanděl Gabriel a Paní Husa a o rok později vyvrcholila myšlenkově závažným loutkovým filmem Ruka jeho řada filosofických snímků Vášeň a Kybernetická babička, jíž varuje před manipulací člověka stroji. V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci (Werichovo Fimfárum) a sám napsal a ilustroval půvabnou knížku Zahrada (1962), která byla i zfilmována. Je nositelem asi 50 ocenění z výstav, soutěží a filmových i výtvarných přehlídek. Trnkův přínos spočívá v osvobození českého, ale i světového kresleného a loutkového filmu z amerického vlivu a v prosazení velké výtvarné náročnosti a v poetickém ladění. Na jeho práci pak osobitě navazovali jeho dlouholetý spolupracovník Stanislav Látal, Václav Bedřich, Adolf Born, Zdeněk Smetana a celá řada dalších. V roce 1967 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale nemoc mu ztěžovala a nakonec i znemožnila uměleckou práci. (Jan Pömerl)

Works

• Archanděl Gabriel a paní Husa

ČR, 1964, 28 minut

• Betlém

ČR, 1947, 10 minut

• Cirkus Hurvínek

ČR, 1955

• Císařův slavík

ČR, 1948, 71 minut

• Dva Mrazíci

ČR, 1954

• Kybernetická babička

ČR, 1962

• Legenda o sv. Prokopu

ČR, 1947, 10 minut

• Pérák a SS

ČR, 1946, 13 minut

• Ruka

ČR, 1965, 18 minut

• Sen noci Svatojánské

ČR, 1959, 75 minut

• Staré pověsti české

ČR, 1952, 91 minut

• Zvířátka a petrovští

ČR, 1946

References and further reading

• http://www.awn.com/mag/issue5.04/5.04pages/dutkatrnka.php3
• http://katalog.artfilm.cz/osobnost/OSO151

External links

• IMDb record
• Jiri Trnka — Walt Disney Of The East!

Credits

New World Encyclopedia writers and editors rewrote and completed the Wikipedia article in accordance with New World Encyclopedia standards. This article abides by terms of the Creative Commons CC-by-sa 3.0 License (CC-by-sa), which may be used and disseminated with proper attribution. Credit is due under the terms of this license that can reference both the New World Encyclopedia contributors and the selfless volunteer contributors of the Wikimedia Foundation. To cite this article click here for a list of acceptable citing formats.The history of earlier contributions by wikipedians is accessible to researchers here:

• Jiri Trnka  ^history

The history of this article since it was imported to New World Encyclopedia:

• History of "Jiri Trnka"

Note: Some restrictions may apply to use of individual images which are separately licensed.