Defenestrations of Prague
The Defenestrations of Prague can refer to either of two incidents in the history of Bohemia. The first occurred in 1419 and the second in 1618, although the term "Defenestration of Prague" is more commonly used to refer to the second incident. Both helped to trigger prolonged conflict within Bohemia and beyond. Defenestration is the act of throwing someone or something out of a window.
First Defenestration of Prague
The First Defenestration of Prague involved the killing of seven members of the city council by a crowd of radical Czech Hussites on July 30, 419. Jan Želivský, a Hussite priest at the church of the Virgin Mary of the Snows, led his congregation on a procession through the streets of Prague to the Town Hall - Novoměstská radnice - on Charles Square. The town council members had refused to exchange their Hussite prisoners, and an anti-Hussite threw a rock at one of the protestors. Enraged, the crowd stormed the town hall and threw the council members from the windows onto the spears of the armed congregation below.
The procession was a result of the growing discontent at the inequality between the peasants and the Church, the Church's prelates, and the nobility. This discontentment combined with rising feelings of nationalism and increased the influence of "radical" preachers like Jan Želivský, who saw the current state of the Catholic Church as a corruption of the Protestant faith. These preachers urged their congregations to action, including taking up arms, to combat these perceived transgressions.
The First Defenestration was thus the turning point between talk and action leading to the prolonged Hussite Wars. The wars broke out shortly afterward and lasted until 1436.
Events Leading to the First Defenestration
Bohemia at the turn of the 14th and 15th centuries, during the reign of Václav IV (1378 – 1419) was mired in a deep social crisis caused by the corrupt practices of the Catholic Church. Priest, religious reformer and Prague University Rector Jan Hus (1370 – 1415) had been executed following his refusal to recant his criticisms of the Church. The only way out was seen in the return to the original mission of the Church – spreading of the idea of God’s Word and life in harmony with Biblical Commandments.
Among Hus’s predecessors were “folk” priests:
- Konrad Waldhauser, invited by King of Bohemia and Holy Roman Emperor Charles IV—preached in German; with minimal effect on common folks
- Jan Milíč of Kroměříž—Bethlehem Chapel, from which Jan Hus later spread his reform ideas, was founded for him. He established an “institute for fallen maidens”.
- John Wyclif – English reformer; denied the Divine origin of papacy, sought abolition of indulgencies, which he saw as a devil’s tool and called for the Church’s dispossession of secular power and property and land.
- Jeroným Pražský (Jerome of Prague) – friend of Jan Hus and his ardent follower, persecuted for heresy and burned at the stake in Constance, Germany, one year after Hus.
- Jakoubek of Stříbro
Hus initially did not seek secession from the Catholic Church, only its reform. He maintained that Jesus Christ, not the pope, is the head of the Church (the pope was labeled as immoral), and God’s Law, as laid out in the Bible, is the only principle to follow in life. The Church should be deprived of its political power and land holdings, and the subjects do not have to obey the superiors and priests living in sin. Being a rector of Charles University, he called for education in Czech language. His ideas were condemned by the Roman Catholic Church as heresy and Hus was burned at the stake. Since his teachings did not bring about the reformation of the Church but a culmination of societal problems, armed conflict became inevitable. The series of battles that followed came to be called Hussite Wars.
Hus’s advocates (Hussites) fought for the abolition of the secular power of the Church and confiscation of its property. They did the Holy Communion in both ways; the chalice became their symbol, for which they were called the Ultraquist (“kališníci” in Czech). The revolutions broke out after their gain control of Prague. Later on, the Hussites split into the moderates, who only defended Hus’s ideas and agreed with equality when it came to Holy Communion (in both ways), not in politics; the start of the Hussite Wars terminated their privileges. The Praguers, or the ideological center, were after the privileges for Prague only, not the rest of the country. The radicals consisted of many fractions held together by an aspiration to institute the Divine Law as soon as possible through the reformation of human relationships. http://referaty-seminarky.cz/husitstvi-1/
Jan Želivský
Želivský was a former monk who came to Prague around 1418. Here he used to meet with the disciples of M. Jakoubek of Stříbro, whose criticisms of lavishly decorated priestly vestments and a call for simple church services in the Czech language, among others, were the closest to his own. His insufficient theological education was made up for by his natural intelligence, creativity and his proclivity to radical vision. In February 1419 he started preaching in the Czech language at Kostel Panny Marie Snezne (Church of Virgin Mary of the Snows), unifing Prague’s poor in efforts towards a new, just, society, for which, Želivský urged, they should fight. His fiery sermons and rhetorical pathos were interspersed with numerous quotes from the Old Testament.
He criticized those who continuously sought to take advantage of things, con artists, and slobs. However, he did recognize the ruling classes when they lived in line with God’s commandments. He hated merchants and craftsmen who caused harm to their neighbors, which inevitably made him a thorn in the eyes of wealthy of Prague’s New Town (Nové Město) district and even more so in the wealthier Old Town district, teeming with prosperous merchants. Želivský stirred up nationalist sentiments by considering the Czech nation the chosen one. Thus, it was only a matter of time when tension would give way to explosion – the First Defenestration of Prague.
After the Catholics eventually gained upper hand, his sermons were curbed, and he was decapitated at the Old Town Hall in 1422.
http://www.husitstvi.cz/ro43.php
Second Defenestration of Prague
The Second Defenestration of Prague was an event central to the initiation of the Thirty Years' War in 1618.
Some members of the Bohemian aristocracy effectively revolted following the 1617 election of Ferdinand (Duke of Styria and a Roman Catholic Church as King of Bohemia to succeed the aging Emperor Matthias. In [1617, Roman Catholic officials ordered the cessation of construction of some Protestant chapels on land which the Catholic clergy claimed belonged to them. Protestants, who claimed that it was royal (not Catholic Church) land and thus available for their own use, interpreted this as a violation of the right of freedom of religious expression as granted in the Letter of Majesty issued by Emperor Rudolf II in 1609. They feared that the fiercely Catholic Ferdinand would revoke the Protestant rights altogether once he assumed the throne.
At Prague Castle on [May 23, 1618, an assembly of Protestants (led by Count Thurn) tried two of the four Imperial governors, Vilém Slavata of Chlum and Košumberk (Wilhelm Grav Slavata) and Jaroslav Bořita of Martinice, for violating the Letter of Majesty (Right of Freedom of Religion), found them guilty, and after 3 p.m. threw them out of the 16-meter high windows of the Bohemian Chancellery. The enraged crowd of discontented non-Catholic estates headed by A. J. Smiřický, Count J. M. Thurn, Vilémem Sr. of Lobkovice, O. Vchinský (Kinský), and Linhart Colonna of Fels did not spare even their scribe Filip Fabricius. The councilors landed on a large pile of manure and all survived unharmed; three sandstone obelisks in the Royal Gardens mark the place of their landing. Filip Fabricius was later ennobled by the emperor and granted the title "von Hohenfall". Professor Jaromír Tesař attributes their survival more to the fact that they landed on the steep slope of the trench off which they rolled down the hill. After Fabricius escaped, he departed for Vienna to inform the Emperor on the event.
Roman Catholic Imperial officials claimed that they survived due to the mercy of the benevolent Churmusian angels assisting the righteousness of the Catholic cause. Protestant pamphleteers asserted that their survival had more to do with the horse excrement in which they landed than the benevolent acts of the angels of the Christo Churmusian order.
Events Leading to the Second Defenestration
The Second Defenestration of Prague was welcomed by the Emperor as a pretext for the war against the rebellious Czech Protestants. The Habsburg Dynasty had a hard time getting Czechs to subdue; protests against the centralization of the Habsburg rule and re-Catholicization were plentiful. Emperor Ferdinand I. laid the foundation for the gradual domination of the Czech Lands but his son Maximilian II continued in his footsteps more in the Hungarian and German parts of the Habsburg Empire than in the Czech Lands. He even tolerated the Czech Protestants. Then came Rudolf II, who started off as a strict enforcer of Habsburg interests but later was forced to grant the Czechs their religious freedom.
Rudolf II. a donutili ho k písemnému potvrzení jejich náboženských svobod a většímu podílu na účasti právě v zemských úřadech, které obsazoval výhradně agilními katolickými přívrženci. K podpisu Majestátu byl donucen. Kdyby nepodepsal Čechům jejich výhody, mohl se s jakoukoliv mocí rozloučit. Neboť jediní čeští páni nabízeli Rudolfovi pomoc, zatímco moravští, rakouští a uherští stavové táhli na Prahu s cílem sesadit stárnoucího a podivínského císaře definitivně z trůnu, navíc vedeni vlastním císařovým bratrem, ambiciózním Matyášem.
Finally, Emperor Ferdinand II, an ardent Catholic and ambitious statesman, decided that Czechs need to be crushed as a warning to other Europen countries that could aspire to the isolated, multi-religious state the Czechs had created. Historie ukázala, že tyto myšlenky převážily, a tak bylo rozhodnuto zakročit proti rodícímu se českému povstání silou. Takovéto vyhraněné konečné řešení ovšem stavové zatím od panovníka nečekali. To málo na co se vzbouřenci zmohli, bylo druhý den po defenestraci ustavení třicetičlenného direktoria (po deseti zástupcích z panského, rytířského a městského stavu), které mělo plnit úlohu jakési zemské vlády za svržené místodržící. A začali hrát dvojakou hru. Navenek rozhodně nehodlali připustit, že jde o nějakou vzpouru proti císaři Matyášovi. Neútočili přece ani na císaře ani na úřad místodržících, ale pouze se zasloužili o potrestání zkorumpovaných byrokratů, kteří samovolně zneužívali moc jim svěřenou laskavým císařem Matyášem.
Slavata a Martinic se oběťmi povstání nestali rozhodně náhodou. Byli naopak hlavním terčem. Oba byli známi jako fanatičtí katolíci, kteří si nenechali uniknout jedinou příležitost, aby mohli uškodit protestantům. Už při nástupu do funkcí císařských místodržících odmítali principiálně dodržování Majestátu. Navíc díky jejich tichému souhlasu dvěma případům, které byly přímo ukázkovým porušením Majestátu (Uzavření chrámu německých evangelíků v Broumově, rozboření evangelického kostela Hrobu – pozn. aut.) byl svolán sjezd protestantských stavů do pražského Karolina (6.3.1618). Zde Thurn přednesl, že nejde konkrétně o dva již zmíněné případy porušování Majestátu a jeho dodatků, ale o celkové budoucí dodržování svobod.
2.3 Čeští stavové kontra Habsburkové
Psal se rok 1611 a Čechám bylo zle. Cizí vojáci si sami vybírali žold celou cestu ku Praze. To proč přišli, se jim ale uskutečnit nepodařilo. Stavové triumfovali a málokterý z žoldnéřů opustil živý území Čech. Opozice domnělým viníkům této zažehnané hrozby již tehdy vyhrožovala defenestrací.
Byla defenestrace provedena předčasně? Zřejmě ano. Uvažme důležitá fakta. Jakékoliv povstání proti Matyášově vládě bylo nelegitimní. Matyáš byl přece řádně zvoleným českým králem místo Rudolfa II. v roce 1611. Z pohledu stavů se však Matyáš dopustil velké zrady, když prosadil svého nástupce Ferdinanda Štýrského Protestantští páni s dalším Habsburkem na českém trůně po Matyášově smrti rozhodně nepočítali. V otázce příštího vladaře se však nemohli shodnout. Skupina kolem J.O. Šlika prosazovala saského kurfiřta Jana Jiřího, zatímco jiní kurfiřta falckého Fridricha.
Hrozbám Ferdinanda Vytrvali jen málokteří. A byli za to tvrdě potrestáni. J.M. Thurn byl zbaven výnosného úřadu karlštejnského purkrabí. O své funkce okamžitě přišli purkmistr. Navíc současně byli odměněni ti, co zapřeli své přesvědčení, především však katoličtí šlechtici, kteří byli věrnými stoupenci Habsburků. Ferdinand jim rozdal celou svou korunovační daň (80 tisíc kop míšeňských)! Čeští stavové si začínali uvědomovat, že Ferdinand II. (tak byl korunován 1617 českým králem, a následně opět pouze potvrzen v ostatních zemích koruny České) bude nesmlouvavým vládcem, který nebude na Majestát vůbec hledět.
ti kteří defenestraci provedli, dostali do potíží nejen sebe, ale i veškeré ostatní osoby, stejného náboženského vyznání, to znamená obecně protikatolického Pražská defenestrace dne 23. května 1648 byla událostí, která znamenala rozchod vzbouřených českých stavů s habsburskou vládou. Stala se nejen počátkem stavovského povstání, ale i celé Třicetileté války. !
Důležitým bodem bylo Ferdinandovo zvolení německým císařem. Od té doby disponoval nejen vlastními a španělskými prostředky, ale také vojskem katolické říšské ligy, pod vedením silného spojence Maxmiliána Bavorského. Naproti tomu vzbouřencům se silného spojence najít nepodařilo a tak povstání zůstávalo na úrovni lokálního konfliktu, který Habsburkové po počátečních nezdarech, dokázali postupně potlačit. Českým povstalcům chyběly peníze, Co se ukázalo jako největší chyba, bylo to, že české povstání bylo pouze povstáním privilegovaných vrstev, do něhož nebyly zapojeny lidové masy. Všelidového povstání se ale stavové báli, z vítězství chtěli profitovat sami a ani si nedokázali představit, jak by obrovský dav ukočírovali. Právě kvůli těmto důvodům se české stavovské povstání proti Habsburkům vůbec nezdařilo.
Tresty a hmotné pokuty, které postihly českou šlechtu, šly ruku v ruce s náboženskou perzekucí. V Čechách byli jmenováni do konfiskační komise měla potrestat zabavením majetku nebo alespoň peněžitou pokutou každého, o kom by se dověděla, že za povstání zastával nějaký úřad vojenský, zemský, dvorský, městský nebo radní, že byl v nějaké komisi v zemi nebo mimo zemi, že se přimlouval za sesazení krále Ferdinanda, že doporučoval volbu falckraběte Fridricha nebo že pro něho hlasoval, že přísahal na konfederaci nebo ji podepsal, že býval při povstaleckých schůzkách nebo schvaloval jejich usnesení, že druhé povzbuzoval k stejnému jednání, že se potupně vyslovoval o císaři a rodu habsburském, že dobrovolně konal vojenskou službu, že odváděl povstalecké vládě nebo králi Fridrichovi berně nebo špíži, že půjčoval peníze, že kupoval duchovní statky a vůbec povstání ať už jakýmkoli způsobem podporoval.
Generální pardon Znamenal všeobecné odpuštění a byly vyhlašovány patenty, kterými se vyzývali všichni viníci, aby se přihlásili. Kdo se sám dobrovolně přihlásil, byl vyslechnut o tom, co na sebe žaloval. Komise však měla již připravenu obžalobu podle toho, co zjistila, nebo co jí bylo doneseno. Za svědky byli připuštěny jen osoby katolické
Kdo měl majetek zapsaný v zemských deskách, ten byl podezřelý, že je povstalcem, a čím více kdo měl, mohl si být jist, že jej stihne tím větší pokuta. Mírně se také nakládalo s katolíky, chudší byli trestáni mírnými peněžitými pokutami nebo bývali naprosto osvobozeni, a jen bohatším byly ukládány pokuty značnější. Mnozí provinilci včas přestoupili na katolickou víru
Při tehdejším mravním úpadku velice kvetlo udavačství. Zabavování statků počalo v Čechách již roku 1620, avšak teprve od roku 1622 se provádělo hromadně.
Mimořádný soudní tribunál zahájil svou činnost v polovině března 1621. Předsedal mu kníže Karel z Lichtenštejna. Paradoxně se jeho zástupcem stal bezmála šedesátiletý Adam z Valdštejna, který se navrátil z emigrace zpět. Mnoho z obviněných bylo jeho přáteli z Rudolfova dvora a mnohým se snažil nyní pomoct. Každý z obžalovaných musel nejprve odpovědět na nekonečných 236 otázek týkajících se defenestrace, volby direktoria, vypovězení jezuitů, sesazení Ferdinanda, přijetí Fridricha Falckého atd. Stačil krátký proces. Královský prokurátor vznesl 2. dubna 1621 žalobu a 5. dubna už visel rozsudek se jmény emigrantů na šibenicích pražských měst. Všichni byli odsouzeni k smrti.
Mezitím se vyjasnila situace ve všech zemích koruny ve prospěch císaře – buď byly obsazeny vojskem, anebo před kapitulací – a Vídeň už nechtěla s potrestáním viníků déle čekat. Byli to tito: J.M. Thurn, a čtrnáct měšťanů. Čili 30 osob. Dostavili se všichni s výjimkou nemocných nebo zrovna nepřítomných.
Vzbouření stavové po smrti Matyáše nepočítali s Habsburky na českém trůně. Nabízeli se dvě nejpodporovanější varianty. Falcký a saský kurfiřt.
Václav Budovec z Budova(74 let Významně se zasloužil o prosazení Majestátu.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ( 57 let); Rudolf jako velký milovník umění ho pokládal za “milého a často vyhledávaného společníka”. A nejen on. Harant byl vskutku renesančním člověkem. Byl vysoce vzdělaný, byl výtečným hudebníkem (jeho pětihlasná mše a moneta se hrají dodnes), skládal latinské verše, kreslil, byl vybraných mravů a i zdatným sportovcem a lovcem. Přesto do politického života nijak výrazně nezasahoval. Asi na začátku stavovského povstání v roce 1618 přestoupil k utrakvistům.
3.2.9.6 dr. Jan Jessenius z Jessenu
Rodem Uher, z urozené rytířské rodiny, luterán, doktor medicíny (slavné učení padovské v katolické Itálii, titul z Prahy) a filosofie, veřejný profesor wittenberské university, potom pražské a toho času její rektor, anatom. Ještě na jaře 1620 zastupoval v poselstvu český stát na uherském sněmu v Banské Bystrici. Přemlouval uherské stavy a sedmihradského knížete Gabriela Bethlena, aby Čechům pomohli. Potrestán nejkrutěji. Sťat.
3.2.14Na věčné varování
Mistr popravčí měl podle rozsudku za povinnost těla několika předních vůdců povstání, kteří byli odsouzeni ke stětí mečem, jak bylo tehdy zvykem, ještě rozčtvrtit a pak je se svými holomky rozvěsit všem pro výstrahu na šibenicích nebo pranýřích na dnešním Václavském, Karlově, Staroměstském a Malostranském náměstí. Ani to však triumfujícímu vítězi, císaři Ferdinandu II., nestačilo. Všech dvanáct hlav největších provinilců, tří českých pánů, Jáchyma Ondřeje Šlika, Václava Budovce a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, sedmi rytířů a také hlavy dvou měšťanů, právníka Jiřího Hauenschilda z Furstenfeldu a lékaře Jana Jesenského, mělo být veřejně vystaveno.
Kat Jan Mydlář vynesl těchto dvanáct hlav hned odpoledne po vykonané exekuci na Staroměstskou mosteckou věž a tam je z horního ochozu jednu po druhé vystrčil nabodnuté na dlouhých železných prutech v drátěných koších na hlavu univerzitního rektora Jana Jesenského položil jeho jazyk, který mu ještě před popravou zaživa vyřízl.
Pouze hlava pana Jáchyma Ondřeje Šlika odtud byla po roce katem sňata, Všech zbývajících jedenáct hlav však dál potupně trčelo z horního ochozu Staroměstské mostecké věže na její východní i západní stranu vystaveno rozmarům počasí a zvolna tam zahnívalo v drátěných koších na železných prutech. http://www.eskk.cz/ywo/seminarka.htm
Hlavními aktéry byli především vůdčí představitelé české stavovské opozice v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem a Václavem Budovcem. Sešli se 23. května 1618 krátce po půlnoci na tajné schůzce, aby připravili plán na násilné odstranění nenáviděných místodržících Viléma Slavaty a Jaroslava Bořity z Martinic. Oba místodržící jakoby zapomněli, že patří k české šlechtě a velmi často neváhali přikořenit vídeňskou politiku proti evangelíkům. Přitom se snažili vytěžit ze své oddanosti Vídni co nejvíce pro sebe. Pod panovníkovou ochranou se cítili bezpečně a neuvědomovali si, že se proti nim obrací nenávist tím výrazněji, čím více se rozrůstá konflikt mezi českými stavy a Vídní.
Po poradě pokračovalo jednání nyní již početnější skupiny šlechticů na Pražském hradě. Odtud pak rozvášněný dav šlechticů vtrhl mezi 10. a 11. hodinou dopoledne do české dvorské kanceláře.
http://old.hrad.cz/kultura/ctvrtlet/ctvrt498.html
Further “defenestrations”
More events of defenestration have occurred in Prague during its history, but they are not usually called defenestrations of Prague.
A defenestration (chronologically the second defenestration of Prague) happened on September 24, 1483, when a violent overthrow of the municipal governments of the Old and New Towns ended with throwing the Old-Town portreeve and the bodies of seven killed aldermen out of the windows of the respective townhalls.
Sometimes, the name the third defenestration of Prague is used, although it has no standard meaning. For example, it has been used [citation needed] to describe the death of Jan Masaryk, who was found under the bathroom window of the building of the Czechoslovakian Ministry of Foreign Affairs on March 10, 1948, allegedly murdered by Communists.
ReferencesISBN links support NWE through referral fees
An English translation of part of Slavata's report of the incident is printed in Henry Frederick Schwarz, The Imperial Privy Council in the Seventeenth Century (Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1943, issued as volume LIII of Harvard Historical Studies), pp. 344–347.
External links
- Descendants of those defenestrated include Ferdinand II of Portugal, Sophie Chotek, and Johann Josef I, Prince of Liechtenstein.
- Czech Tradition of Defenestration
Credits
New World Encyclopedia writers and editors rewrote and completed the Wikipedia article in accordance with New World Encyclopedia standards. This article abides by terms of the Creative Commons CC-by-sa 3.0 License (CC-by-sa), which may be used and disseminated with proper attribution. Credit is due under the terms of this license that can reference both the New World Encyclopedia contributors and the selfless volunteer contributors of the Wikimedia Foundation. To cite this article click here for a list of acceptable citing formats.The history of earlier contributions by wikipedians is accessible to researchers here:
The history of this article since it was imported to New World Encyclopedia:
Note: Some restrictions may apply to use of individual images which are separately licensed.
