Josef Sudek

Josef Sudek (March 17, 1896 - September 15, 1976) was a legendary Czech photographer. He was born in the industrial town of Kolin, Bohemia, at a time when a Czech nation was just a romantic dream.

Originally a bookbinder by trade, he was badly injured in 1916 during action by the Hungarian Army on the Italian Front of the First World War. He was given a camera afterwards; although he had no previous experience with photography and was one-handed due to an amputation. He learned photography for two years in Prague from 1922, under the tuitition of Jaromir Funke. His Army disability pension gave him some leeway to make art, and he worked during the 1920s in the romantic Pictorialist style, but always pushed at the boundaries of that form - he was expelled from a local camera club for arguing about the need to move forwards from 'painterly' photography. This led to Sudek founding the progressive Czech Photographic Society in 1924. Despite only having one arm, he always used large bulky cameras, managing to work with the aid of assistants.

His photography is sometime said to be modernist. But this is only true of a couple of years in the 1930s, during which he undertook commercial photography and thus worked "in the style of the times". Primarily, his personal photography is neo-romantic.

His early work included many series of light falling in the interior of St. Vitus cathederal. During and after the Second World War Sudek created haunting night-scapes and panoramas of Prague, photographed the wooded landscape of Bohemia, and the window-glass that led to his garden (the famous The Window of My Atelier series). He went on to photograph the crowded interior of his studio (the Labyrinths series).

His first show in the West was at George Eastman House in 1974. He published 16 books during his life, now affordable to only the richest collectors.

He became known as the "Poet of Prague". Sudek never married, and was always known as a shy and retiring person - he never appeared at the openings of his own exhibitions, and few people appear in his photographs. Despite the privations of the war and Communism, he kept a renowned record collection of classical music.

Life2

http://www.sanquis.cz/clanek.php?id_clanek=523

http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=1065&lang=en

http://eldar.cz/kangaroo/citanka/sudek.html

Jeho díla prošla přísnými světovými fotografickými salóny a v tehdejším tvrdém konkurenčním boji se zařadila mezi ty úspěšné.Fotografie jednoho z našich nejvýznamnějších fotografů období mezi první a druhou světovou válkou "Ukazuje se, že fotografie z této etapy jsou mnohem důležitější, než jsme si doteď mysleli. Nejen pozdní, ale také ranná tvorba Josefa Sudka je cennou součástí světového umění," podtrhuje význam fotografova díla kurátor výstavy Antonín Dufek. Repro fotografie Josef Sudek.

Ve své práci se zaměřil na tehdejší žánr, místopisné fotografie, konstruované zátiší ale také na téma spojená s reklamou. Většina jeho děl patří k špičkovým dílům před rokem 1930 a svoji kvalitu a uznání odborné i laické veřejnosti si uchovává dodnes. "Jsou umělci, jejichž dílo je možno vystavovat pořád. V různých variantách, průřezech a seskupeních, podle námětů či technik. A jsou umělci, kteří nejen neomrzí,

Rodák z Kolína fotografoval již před první světovou válku. Při boji na italské frontě přišel o pravou ruku. Tato skutečnost jej však v jeho kariéře neomezila a po návratu z války se stal aktivním fotografem. Vyučil se na Státní fotografické škole v Praze. Založil spolek, který se nesmiřoval s tradičním pojetím fotografie. Později se ve své tvorbě se sám odklonil od tehdejšího evropského fotografického stylu.

Dílu Josefa Sudka se galerie soustavně věnuje už od roku 1969 a v současné době vlastní přes šest set jeho fotografií. Většinu fotografií získala Moravská galerie darem od sestry fotografa Boženy Sudkové. http://brnensky.denik.cz/kultura/mix/vystava_josef_sudek061215.html

Reklamní a propagační fotografie vytvářel Josef Sudek ve 20. – 30. letech 20. století. V domácím kontextu je považován za průkopníka tohoto oboru s jedinečným autorským rukopisem.

Základy profesionality Josef Sudek (1896 Kolín nad Labem – 1976 Praha) získal během studia na pražské Státní grafické škole v letech 1922 – 1924, roku 1927 si pronajal vlastní ateliér. Po několika letech tápání roku 1930 Sudek získal nového společníka Adolfa Hofmanna (1896 – 1975), který mu určitou dobu pomáhal vést samostatný podnik. V komerční korespondenci té doby nacházíme jméno firmy Sudek a Hofmann, z ulice měla vývěsní štít UMĚLECKÁ FOTOGRAFIE – Josef Sudek. V těžké době hospodářské krize mělo přátelství osudový význam, Sudek nejen přežil, ale etabloval se i jako vyhledávaný specialista. Mnohem později, roku 1959, mu tentýž přítel Hofmann pomohl získat nový byt a pracovnu na hradčanském Úvoze 24, kde dnes sídlí Galerie Josefa Sudka.

Už roku 1926 Sudek navázal první pracovní kontakty s nakladatelstvím Družstevní práce (dále DP). Hlavní zájem soustředil na přípravu materiálů pro její propagační časopisy: Panoramu DP, Žijeme, Jak žijeme a Magazín DP, v němž byl Sudek v letech 1934-36 členem redakční rady. Časopis Žijeme byl vydáván Svazem Československého Díla společně s DP a „…věnován kvalitní práci, bytové kultuře a vůbec modernímu životu. Jeho účelem je sloužit propagaci vskutku moderních snah v praktickém životě.“ Hlavním partnerem v DP byl Sudkovi její umělecký šéf Ladislav Sutnar. V roce 1928 Sudek poprvé fotografoval v michelské plynárně, později můžeme dokladovat spolupráci s mnoha dalšími firmami:Továrnou na čokoládu Orion, tiskárnou Lidových novin, dělnickým spolkem Včela, Železárnami a smaltovnami Otty Hofmanna v Hořovicích, Microphonou, firmou GEC, Ultraphonem, v druhé polovině 30. let pak s podniky strojírenské (katalog modelu Tatra 77) a textilní výroby. Zvláštní kapitolu v Sudkově pozůstalosti tvoří propagační snímky na Pilnáčkovo mýdlo, kosmetiku, ale i obuvnickou firmu Popper.

Josef Sudek se zabýval reklamou i organizačně, spolupracoval s řadou institucí a firem, které v 30. letech postupně prosazovaly účelnou a vkusnou obchodní propagaci.V prvé řadě to byly tradiční Pražské vzorkové veletrhy, Společnost pro účelnou reklamu ITRA a Reklamní poradna Ing. Slabého (Solara). Roku 1933 se Sudkův ateliér presentoval na pražské Výstavě moderní reklamy.

Dnešní komorní výstava s ukázkami nejrůznějších typů reklamní fotografie Josefa Sudka, uložených dnes ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, představuje poprvé i maketu propagačního kalendáře tiskové agentury Orbis na rok 1931. Soubor reklam doplňuje slavná fotografie Vzpomínka na Hofmanna z roku 1975 z autorova souboru Labyrinty, která je připomínkou přátelství obou mužů.

29. 4. – 1. 8. 2004, otevřeno středa – neděle 11 – 19, Galerie Josefa Sudka, Úvoz 24, Praha 1 Náhledy http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=453&lang=1

Známý neznámý Josef Sudek Místo Josefa Sudka v dějinách fotografie je nezpochybnitelné. Jeho dílo zhodnocuje tradici české kultury a zároveň spoluvytváří jeho charakter. Jedinečný soubor fotografií špičkové kvality pochází z doby před rokem 1930, než se Sudek naplno přiklonil k nové věcnosti.

Josef Sudek byl zakládajícím členem spolků, které se nesmiřovaly s tradičním pojetím fotografie, jako například Fotoklubu Praha a České fotografické společnosti. Jako fotograf byl Sudek oceňován od začátku 20. let ve své vlasti i na mezinárodních fotografických salonech. Zhruba od roku 1940 se Josef Sudek začal odchylovat od hlavního proudu moderní fotografie jak stylově, tak technicky. V sedmdesátých letech začal být uznáván především v USA, jako jeden z nejvýznamnějších představitelů subjektivizace moderní fotografie. V současné době, v souvislosti s postmodernismem na straně jedné a ekologickým myšlením na straně druhé, probíhá první reaktualizace jeho tvorby.

http://www.kult.cz/divadlo-kino-hudba/detail/162346

Life

• Josef Sudek • Fotografie da Prag • Panoramic Photography

Joseph Sudek trained as a bookbinder (his younger sister went into photography) but had a become a keen amateur photographer before being called into military service in the First World War in 1915. He produced several albums of pictures - including landscapes showing splintered trees and other war damage - during his almost three years of war service, which ended when he was wounded by artillery fire from his own side during an attack, resulting in the loss of his right arm.

While staying in a veteran's hostel, he continued to walk and photograph the countryside, and through this he was introduced to another photographer of the same age, Jaromir Funke (1896-1945), who was to become a close friend. As Sudek could no longer bind books, he decided to retrain as a photographer, managing to get a free scholarship to the State School of Graphic Arts where he studied with Karel Novak. Novak introduced his students to the work of Edward Weston, but it was the pictures of Clarence White, with his use of a soft-focus lens to produce diffused highlights and a mood of romanticism that were a more immediate influence on his early work. However, along with Funke and the other young Czech modernists with whom he founded the Czech Photographic Society in 1924, Sudek was soon to renounce such 'artistic' effects, becoming a part of the 'new wave' of modern photography in Europe.

The fascination with light and mood was however to permeate his lifetime's work, with brilliant shafts of sunlight penetrating the dusty gloom of St Vitus Cathedral (his use of light in these interiors reminiscent of the great master of the platinum print, Frederick Evans). A later series of work concentrated on views through the windows of his studio, the glass misted up by condensation or frost, giving a view to a magic world outside through this glowing barrier. His simple still life work, often using fine glassware and ceramics produced by other members of the flourishing Prague artists' cooperative as well as simple elements such as water, bread and eggs, also shows superb use of natural lighting.

Commercially, Sudek was a great success, working as house photographer for the influential magazine produced by the Prague artists, as well as in advertising and other projects. He was also exhibiting his personal work both in Czechoslovakia and internationally, and was a leading figure in the Czech cultural scene. http://photography.about.com/library/weekly/aa011000a.htm

The War and After

The Nazi invasion in 1939 led Sudek to withdraw very much into himself. Coming across an old photograph, he was gripped by the quality which it had because it was a contact print. He started intensive experiments in printmaking which was to be an important aspect of this work from this time on, concentrating on the use of very dark (and often low contrast) images, sometimes on toned paper and at times using non-silver processes. After this date, almost his entire work - commercial and personal - was contact printed, from negatives on a wide range of mainly elderly cameras.

Sudek's pictures often play on the lower tones of the photographic scale, full of mystery and darkness. He was not afraid to produce prints with a very limited tonal scale. His small, unorthodox and intensely personal pictures were often dismissed by photographic critics attuned as they were to the kind of full-scale print we associate with the work of Ansel Adams and the American 'straight photography' tradition. His work has an earthy and elemental quality; it is intense and dramatic, full of emotion. It reflects a preoccupation which has a uniquely Central European origin, and which was also the seed bed for Freud and Kafka.

Although his first panoramic picture was made during his was service around 1916, it was around 1950 that he started to work seriously in this area, mainly with an 1899 Kodak Panoram panoramic camera, which produced prints that were 10 cm by 30 cm (about 4" x 12"). Perhaps his finest book, Panoramas of Prague, (1959) contained almost 300 panoramas from Prague and the surrounding area. Like most of his books it was published only in his native country.

Sudek's individualism did not fit in with the new post-war Czech Socialist Republic, but fortunately the strong artistic tradition of the country meant that there were many mavericks in the establishment who supported his work, and it continued to be published. Finally he was to become the first photographer to be honoured by the Republic with the title of 'Artist of Merit' and in his 70th year, his life's work was recognized by the 'Order of Labour'. He died, still keen to do more work, at the age of 80 in 1976.

At the end of the war, Sudek had been joined in his studio by a young Czech Jew who had survived the Nazi concentration camps and wanted to become a photographer. Sonja Bullaty kept in touch with her old master after she had emigrated to the USA, making a number of visits, and she built up a collection of his prints which were exhibited in the US. The first monograph of his work in the West was produced by Bullaty two years after his death, and contained an introduction by Anna Farova, Sudek's executrix and the great expert on his life; this excellent volume firmly established his reputation as one of the great photographers of the century.

Josef Sudek: Poet of Prague, Outward Journey, Aperture: Issue 117 Sudek, Josef First of two Aperture issues devoted to his work, this covers his work up to the Second World War. Essay by Anna Farova. This and issue 118 were also published in a single volume volume as Josef Sudek: Poet of Prague(out of print.) Hardcover

Josef Sudek: Pigment Prints Marin Peretz A new volume dealing with Sudek's work. Hardcover

From Peter Marshall, Your Guide to Photography. FREE Newsletter. Sign Up Now! http://photography.about.com/library/weekly/aa011000b.htm

Josef Sudek

Joseph Sudek trained as a bookbinder (his younger sister went into photography) but had a become a keen amateur photographer before being called into military service in the First World War in 1915. He produced several albums of pictures - including landscapes showing splintered trees and other war damage - during his almost three years of war service, which ended when he was wounded by artillery fire from his own side during an attack, resulting in the loss of his right arm.

While staying in a veteran's hostel, he continued to walk and photograph the countryside, and through this he was introduced to another photographer of the same age, Jaromir Funke (1896-1945), who was to become a close friend. As Sudek could no longer bind books, he decided to retrain as a photographer, managing to get a free scholarship to the State School of Graphic Arts where he studied with Karel Novak. Novak introduced his students to the work of Edward Weston, but it was the pictures of Clarence White, with his use of a soft-focus lens to produce diffused highlights and a mood of romanticism that were a more immediate influence on his early work. However, along with Funke and the other young Czech modernists with whom he founded the Czech Photographic Society in 1924, Sudek was soon to renounce such 'artistic' effects, becoming a part of the 'new wave' of modern photography in Europe.

The fascination with light and mood was however to permeate his lifetime's work, with brilliant shafts of sunlight penetrating the dusty gloom of St Vitus Cathedral (his use of light in these interiors reminiscent of the great master of the platinum print, Frederick Evans). A later series of work concentrated on views through the windows of his studio, the glass misted up by condensation or frost, giving a view to a magic world outside through this glowing barrier. His simple still life work, often using fine glassware and ceramics produced by other members of the flourishing Prague artists' cooperative as well as simple elements such as water, bread and eggs, also shows superb use of natural lighting.

Commercially, Sudek was a great success, working as house photographer for the influential magazine produced by the Prague artists, as well as in advertising and other projects. He was also exhibiting his personal work both in Czechoslovakia and internationally, and was a leading figure in the Czech cultural scene.

The Nazi invasion in 1939 led Sudek to withdraw very much into himself. Coming across an old photograph, he was gripped by the quality which it had because it was a contact print. He started intensive experiments in printmaking which was to be an important aspect of this work from this time on, concentrating on the use of very dark (and often low contrast) images, sometimes on toned paper and at times using non-silver processes. After this date, almost his entire work - commercial and personal - was contact printed, from negatives on a wide range of mainly elderly cameras.

Sudek's pictures often play on the lower tones of the photographic scale, full of mystery and darkness. He was not afraid to produce prints with a very limited tonal scale. His small, unorthodox and intensely personal pictures were often dismissed by photographic critics attuned as they were to the kind of full-scale print we associate with the work of Ansel Adams and the American 'straight photography' tradition. His work has an earthy and elemental quality; it is intense and dramatic, full of emotion. It reflects a preoccupation which has a uniquely Central European origin, and which was also the seed bed for Freud and Kafka.

Although his first panoramic picture was made during his was service around 1916, it was around 1950 that he started to work seriously in this area, mainly with an 1899 Kodak Panoram panoramic camera, which produced prints that were 10 cm by 30 cm (about 4" x 12"). Perhaps his finest book, Panoramas of Prague, (1959) contained almost 300 panoramas from Prague and the surrounding area. Like most of his books it was published only in his native country.

Sudek's individualism did not fit in with the new post-war Czech Socialist Republic, but fortunately the strong artistic tradition of the country meant that there were many mavericks in the establishment who supported his work, and it continued to be published. Finally he was to become the first photographer to be honoured by the Republic with the title of 'Artist of Merit' and in his 70th year, his life's work was recognized by the 'Order of Labour'. He died, still keen to do more work, at the age of 80 in 1976.

At the end of the war, Sudek had been joined in his studio by a young Czech Jew who had survived the Nazi concentration camps and wanted to become a photographer. Sonja Bullaty kept in touch with her old master after she had emigrated to the USA, making a number of visits, and she built up a collection of his prints which were exhibited in the US. The first monograph of his work in the West was produced by Bullaty two years after his death, and contained an introduction by Anna Farova, Sudek's executrix and the great expert on his life; this excellent volume firmly established his reputation as one of the great photographers of the century. http://www.masters-of-fine-art-photography.com/02/artphotogallery/texte/sudek_text.html

http://www.surrealismcentre.ac.uk/publications/papers/journal3/acrobat_files/Lahoda_article.pdf (PDF)

Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně, zemřel 15. září 1976 v Praze. V raném věku ztratil otce. Učil se knihařem, fotografoval již před 1. světovou válkou. Roku 1915 narukoval a od roku 1916 bojoval na italské frontě, kde byl o rok později zraněn a přišel o pravou ruku. Po návratu do Prahy se stal aktivním fotografem - amatérem a v letech 1922-24 se na Státní grafické škole v Praze, u prof. Karla Nováka, vyučil fotografem. Byl zakládajícím členem spolků, které se nesmiřovaly s tradičním pojetím fotografie, jako například Fotoklubu Praha (1922-24) a České fotografické společnosti (od 1924). Roku 1927 získal v Praze ateliér, v němž žil a pracoval spolu se sestrou až do smrti, svoji živnost zaměřil kromě portrétu na žánry spjaté s moderním tiskem - reklamu, fotografie výtvarných děl, či místopisnou fotografii. V posledních desetiletích měl i svůj byt, který zobrazil ve svém díle. Josef Sudek byl též znalcem vážné hudby, kterou k němu chodila poslouchat řada přátel. Jako fotograf byl Sudek oceňován od začátku 20. let ve své vlasti i na mezinárodních fotografických salonech. Zhruba od roku 1940 se Josef Sudek začal odchylovat od hlavního proudu moderní fotografie jak stylově, tak technicky. V sedmdesátých letech začal být uznáván především v USA, jako jeden z nejvýznamnějších představitelů subjektivizace moderní fotografie. V současné době, v souvislosti s postmodernismem na straně jedné a ekologickým myšlením na straně druhé, probíhá první reaktualizace jeho tvorby. Sudkovo dílo zhodnocuje tradici české kultury a spoluvytváří jeho charakter. Centrální úloha světla v navození iluze splývání viděného s viděním zároveň představuje řešení jedné z možností, v nichž médium nachází samo sebe. Sudkovo místo v dějichách fotografie je nezpochybnitelné.

Přes 600 ks fotografií Josefa Sudka ve sbírce Moravské galerie v Brně bylo z velké části darováno umělcovou sestrou Boženou Sudkovou. http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavni-akce/josef-sudek-neznamy/

6.2. 2005 14:22

PRAHA - Výstava Smutná krajina připravená Správou Pražského hradu ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně přibližuje dodnes nepříliš známý soubor, panoramatické krajinářské snímky z Litvínovska a Mostecka, pořízené Sudkem mezi léty 1957-1962. Malíř Bohdan Kopecký přivedl Josefa Sudka do severozápadních Čech v době zániku starého Mostu, jednoho z našich nejstarších a památkově bohatých měst. V sousedství se na bývalých skrývkách stavěl Most nový. Sudek sem ale přišel i ve zlomovém čase, kdy se teprve proměňoval rolnicko-hornický charakter krajiny, před masivní povrchovou těžbou následujících desetiletí, která přivodila zánik mnoha obcí a zcela proměnila ráz tohoto kraje.

V kontextu Sudkovy lyrické fotografické tvorby mají jeho krajiny z hnědouhelné pánve zvláštní pozici. Namísto tajemných intimních zahrádek "architekta" nebo "sochařky", skvostnosti pražských veřejných zahrad, historické velkoleposti pohledů na Prahu, bukolické noty Janáčkových Hukvald nebo divoké romantické krásy beskydského pralesa Mionší zde Sudek programově fotografoval zdevastovanou a převážně plochou otevřenou krajinu.

Jistě si byl vědom její pomíjivosti, vždyť na místech mnohých vesnic nacházel hluboké těžní jámy, cesta mezi Mostem a Teplicemi ze dne na den vedla jinudy a starobylý Most se ztrácel doslova před očima. Ale navzdory nepochybné potřebě "vydat svědectví" nebyl Sudek jen dokumentátor. Nalezl zde krajinu mlh, kouře a smogu, tedy rozptýleného měkkého světla, pro Sudka tak významného, krajinu, kde příroda prohrávala boj s městem, ale také se podivuhodně s civilizací snoubila v křehké dekadentní kráse.

V košatosti Sudkovy tvorby se u diváků těší přízni především lyričnost. Poněkud se proto zapomíná, že ve dvacátých letech byl také autorem industriálních snímků z holešovického přístavu, že o deset let později fotografoval na zakázku kolínskou elektrárnu od Jaroslava Frágnera, moderní architekturu Hradce Králové a Baťova Zlína, nebo že paralelně s Litvínovskem a Mosteckem vytvářel i panoramatické snímky pražské periferie. Jiná "krajinkářská" fotografie

Právě jejich prostřednictvím vyvstane nejlépe poetika Smutné krajiny, vnímatelná příhodně přes malířskou, literární i fotografickou tvorbu umělecké Skupiny 42. Můžeme zde sledovat svár lidského a přírodního, jak se poživačné, rozlézající město pomocí zvláštních "příměstských" útvarů a prapodivného estetična sloupů, ohrad, kůlen, garáží, skleníků a zahrádek zakusuje do okolní volné přírody.

Sudkovy Smutné krajiny nejsou ekologickými snímky, ale můžeme je takto - z pohledu ekologie - vnímat. Jím zachycená devastace dnes působí celkem poeticky a mile. Především když budeme tyto fotografie tolik zkoušené krajiny vstřebávat se znalostí hrozivě varovných, nepoetických, i když svým způsobem vznešeně krásných, panoramat z Černého trojúhelníku fotografa Josefa Koudelky nebo posmutnělé obžaloby dalšího dokumentaristy Ibry Ibrahimoviče. Sudek jen tuší důsledky: vznik desítek tepelných elektráren, chemických závodů, zničení rozsáhlého území, zpřetrhané vazby, tradice mnoha lidí, osmisetleté historie mnoha zaniklých vesnic včetně zatím posledních Libkovic.

Josef Sudek od počátku zamýšlel vydat z těchto panoramatických snímků knihu Severní krajina. Takové téma si ale příliš přízně nezískalo. Nakonec prodal v roce 1973 maketu knihy se sto dvaceti osmi na kartonech nalepenými fotografiemi Moravské galerii v Brně, která část z nich pod názvem Smutná krajina vydala nejdříve v roce 1998 v Mnichově a o rok později ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Litoměřicích také u nás. K nynější výstavě v Císařské konírně v Praze připravilo už druhé vydání téměř devadesáti snímků ve výběru historika fotografie Antonína Dufka nakladatelství Kant.

Zatímco v knize nám intimnost podélných kontaktů nevadí, na výstavě umocněny řazením do jediné "nekonečné" horizontální linie vydrží jednotvárné pochodování podél těchto poměrně drobných snímků jen opravdu náruživý milovník Sudkova díla. Zůstává také otázkou, zda nebrilantní, mnohdy temné a tonálně nerovnoměrné snímky, restaurátorsky sejmuté z kartónů původní makety, odrážejí definitivní autorský záměr, nebo jestli je Sudek pokládal pouze za pracovní verzi.

To ale nic nemění na tom, že se Smutné krajině Josefa Sudka konečně dostává důstojného veřejného předvedení. Připomeňme si, že právě v době, kdy ČEZ žádá o opětné prolomení limitů těžby, a ohrožuje tak další vesnice.

Josef Sudek: Smutná krajina / Sad landscape

http://www.novinky.cz/kultura/sudkova-industrialni-zahrada_49254_ihrdt.html

Dvě vzpomínky na Josefa Sudka 24.6.2004 - Jiří Zahradnický - Něco z historie Kolem fotografa Josefa Sudka (1896–1976) se postupem doby vytvořila obrovská legenda. Jaký vlastně byl? Pravdivý obraz této osobnosti si můžeme skládat i z malých střípků – třeba z komorních výstav nebo vzpomínkových knih. Josef Sudek a reklama

Většina z nás má Josefa Sudka zafixovaného jako rázovitého starého muže, putujícího s těžkým stativem a velkoformátovým deskovým přístrojem napříč Prahou. Byl však Sudek opravdu svérázný samorost, který opovrhoval konvencemi a společenskými normami? Nebo to byla jen záměrná mystifikace, která mu – jako svobodnému a tvůrčímu duchu – usnadňovala přežít v tzv. reálném socialismu?

Pokud bychom se však přenesli o několik desetiletí hlouběji do historie, do přelomu 20. a 30. let 20. století, spatřili bychom obraz zcela jiný: mladého ambiciózního fotografa v Kristových letech, který se právě zapsal do povědomí národa znamenitým souborem fotografií z přestavby Svatovítského chrámu – v roce 1928 nu totiž vyšlo jedno z jeho vrcholných děl, album fotografií Svatý Vít.

Josef Sudek: Reklamní foto Josef Sudek: Reklamní fotografie, 30. léta 20. stol. Třicátá léta 20. století jsou obdobím, kdy se Sudek nejvíce vzdaluje od podoby, která mu byla později kulturní veřejnosti přisouzena a do níž se tak rád stylizoval: v této době je především zakázkovým reklamním fotografem, na tehdejší poměry velmi drahým, a také cílevědomým živnostníkem, který si k vymáhání honorářů a podávání žalob na dlužníky dokonce najímá advokáta dr. Poppera… Jinými slovy, Sudek si v této době „čichl“ k reklamě, a i když tyto své „zálety“ později snižoval („Z řemeslnýho stanoviska to určitě něco dalo, ale nemohl jsem to dělat pořád. To by člověk zblbnul. Jakmile jsem to udělal, okamžitě jsem dělal zase svoje věci.“ Josef Sudek: O sobě, s. 36), dělal to vesměs s vkusem a osobitostí. Ve 30. letech minulého století žil Sudek čilým společenským životem, zapadl do okruhu umělců scházejících se v kavárně Union a pracoval zejména pro nakladatelství Družstevní práce, kde kromě jiného vyšly jeho kalendáře a vánoční pohlednice. V té době pracuje i na mnoha dalších komerčních zakázkách – třeba na katalogu punčoch a obuvi pro firmu GEC, spolupracuje s továrnou na čokoládu Orion, Ultraphonem, vytváří katalog nové Tatry 77 a tak by se dalo pokračovat.

Výběr z těchto prací představuje komorní výstava v bývalém Sudkově bytě na Úvozu, nazvaná lapidárně Josef Sudek: Reklama. V jejím rámci je poprvé představena Sudkova maketa propagačního kalendáře pro tiskovou agenturu Orbis pro rok 1931, která patří k tomu nejzdařilejšímu z vystavených prací. Ovšem zdaleka nejlepší vystavenou fotografií je Vzpomínka na Hofmana z roku 1975 ze Sudkova souboru Labyrinty, ale to už je jen podle datace úplně jiná kapitola… Josef Sudek: O sobě

O sobě V souvislosti s probíhající výstavou Sudkových reklamních fotografií připomeňme i zajímavou vzpomínkovou knížku, která se patrně v dotisku nedávno dostala na knihkupecké pulty. Její název je lapidární – Josef Sudek: O sobě (vydal Torst s vročením 2001). Knížka zachycuje pět rozhovorů, které s Mistrem nedlouho před jeho smrtí, na začátku roku 1976, vedl tehdy mladý teoretik fotografie Jaroslav Anděl. Knížka je zajímavá především tím, že podle všeho opravdu zachycuje Sudkův autentický, neučesaný a velmi svérázný projev. Sudek tu hovoří způsobem, který může nepřipraveného čtenáře zaskočit, puritána snad dokonce popudit. Například o vztahu umělce a prostředí Sudek hovoří takto: „… ono na toho současníka okolí taky působí, i když na něj bude nadávat, tak na něj bude působit. Nemůže se z něho dostat. „Vyseru se na něj…“ – to je nesmysl, nemůže se vysrat, ale je mu to hovno platný, poněvadž kdyby se na to vysral, tak bude izolovanej v něčem, žejo, a bude s tím na to narážet, a bude nasranej ještě víc.“ (s. 123). Rozhodně je dobře, že se autor rozhovoru a nakladatelští redaktoři nesnažili text „umravnit“ a udělat ze svérázného umělce většího intelektuála než ve skutečnosti byl.

Knížka je cenná právě díky své otevřenosti: Sudek je totiž velmi kritický i k sobě a otevřeně přiznává své slabiny (třeba nechuť číst, neustálý nepořádek ve věcech, neschopnost dokončit jakýkoli projekt nebo zálibu v hromadění věcí). Rozhovor je vedený s mírným ohledem na chronologii (tedy od dětství a mládí k pozdějším letům), ale také s velmi pozvolným důrazem na hlubší a hlubší ponor do světa fotografie (od klubových počátků přes fotografické vzory až po sondy do fotografické teorie). A nakonec, každý zájemce o fotografování tu najde řadu zajímavých věcí z historie fotografické techniky a fotografické tvorby vůbec.

Kniha Josef Sudek: O sobě je zajímavá i tím, že sudkovskou legendu zároveň přiživuje i bourá. Sudek hovoří „jak mu zobák narost“, čímž posiluje svou pověst plebejce a nonkonformisty, ale zároveň otevřeně hovoří o mnoha věcech, které nepasují do obrazu fotografa, který je natolik ponořen do svého umění, že vlastně není schopen se pohybovat v reálném světě.

Jiří Zahradnický http://www.paladix.cz/clanky/dve-vzpominky-na-josefa-sudka.html?PLXID=15647dea1c42d0add0563d0746809008

Timeline of Important Events in Sudek's Life

1896 - Born March 17 in Kolin 1908 -12yrs. old begins studying at the Royal Bohemian Trade School in Kutna Hora.

1911- Moves to Prague to work as a bookbinder's apprentice. Begins taking photos.

1915-16 - Fought in and photographed the WW1 on the Italian front. Lost his right arm.

1917 - Due to his disability he is unable to continue bookbinding. He concentrates more on photography . 1920-21 - Becomes member of Prague Society of Amateur Photographers . 1922-24 - Studies photography at Prague Graphic Arts School.

1922-27 - Photographs veterans at Invalidovna hospital.

1924 - Founding member of the Prague photographic society.

1926 - Travels to Italy

1927 - Settles in his garden studio

1928 - Photographs the reconstruction of St. Vitus Cathedral and issues his first album of 10 original photos for the 10th anniversary of Czechoslovakia's existence.

1927-1936 - Works for Druzstevni Prace. Specializing in portraits, ads, reportage.

1932 - First exhibition in Prague

1940 - Stops enlarging negatives and focuses on contact prints.

1958 - Moves to new studio in Uvoz.

1961- Receives the Title-Artist of Merit. He was the first photographer so honored by the Czech government.

1966 - Awarded the Order of Work by Czech government.

1976 - Died on September 15th in Prague. http://www.josefsudek.net/index.php?akc=about_sudek

External links

Credits

New World Encyclopedia writers and editors rewrote and completed the Wikipedia article in accordance with New World Encyclopedia standards. This article abides by terms of the Creative Commons CC-by-sa 3.0 License (CC-by-sa), which may be used and disseminated with proper attribution. Credit is due under the terms of this license that can reference both the New World Encyclopedia contributors and the selfless volunteer contributors of the Wikimedia Foundation. To cite this article click here for a list of acceptable citing formats.The history of earlier contributions by wikipedians is accessible to researchers here:

Josef Sudek ^history

The history of this article since it was imported to New World Encyclopedia:

History of "Josef Sudek"

Note: Some restrictions may apply to use of individual images which are separately licensed.

Josef Sudek

Contents

Life2

Life

See Also

Timeline of Important Events in Sudek's Life

External links

Credits